Sobota 11. Dubna

Takže zase nějaký čas uplynul. A co jsem za tu dobu zvládla, no a nebo taky nezvládla. Co jsem zase nezvládla je uklidit, dá se říct, že této činnosti zdárně vzdoruji, ale tuším, že se jí nadále vyhýbat nemohu a budu muset zvolit konkrétní datum. Ten den odpojím internet, abych nemohla hrát ikariam, ustřihnu kabel od antény, dvdčko zamknu do skříně a samozřejmě se zamknu doma a klíče vyhodím oknem ven, aby mě náhodou nenapadlo odjet ke koním. No a snad to jednou už konečně vyjde. A co jsem stihla od minulého zápisu? Ještě jednou shlédnout vystoupení Ordo Kromen a udělat další sérii fotek. Tentokráte za slunečného počasí. Ještě, že bylo tak hezky, cestou do Jičína se mi zaseklo okénko u auta, ještě že mám Barbarku Liduš a jejího Ferdu (škoda Favorit). Jinak jsem mohla jet domů. Kromě Barbarky a její dcerky Marušky jsem se zase po hodně hodně dlouhé době setkala s Béďou a Martinkou a to setkání mě moc potěšilo. Dokonce jsem od té doby byla u nich na návštěvě a Béďa zase u nás na kafču. Jsem opravdu ráda, za tohle setkání.

Láska na první pohled. A taky okénko, které nešlo zavřít.

Olaf alias Pavel Novák na koníkovi Athos.

Od posledně kolbiště vyschlo a tak se kluci vrhli do rvaček naplno.

No a ještě aspoň Sumáčka, tohohle krasavce si nemůžu odpustit :) Jen ty lampy kdyby tam nebyly :(

No a za tuhle fotku asi dostanu pěkný vylágoš, ale tohle je Béďa.

No a samozřejmě koně ty stíhám stále, i když se táta vzteká, protože se pracuje na zásobách dřeva na příští zimu. V rámci klubu máme každou sobotu jízdárenský trénink s trenérkou Soňou. Dnes jsem měla svou oblíbenou kobylku Čokču. Měla svůj den, už při krokováni se domáhala pamlsků tak nepříjemně, že jsem jí musela pomocí bičíku vykázat do patřičných mezí, jinak by mě asi tou svojí hlavou dubovou utloukla jak s ní nevrle mávala. No a na jízdárně … v klusu se pokoušela se všemi ostatními koňmi závodit a ve cvalu. No na poprvé dobrý, a na podruhé to nejdřív rozpeckovala co to šlo (vůbec jí nezajímalo, že nesouhlasím) a pak, když si našla svoje místo na místě zastavila. Potvora jedna málem mě tím svým kouskem nechala vystoupit. Ale jinak když se uklidnila tak to s ní docela šlo. A stejně jí mám pořád nejradši, palici dubovou. Venku na vyjížďkách je totiž moje zlatíčko.

Nová strategie kopání slámy… předvádí Pavla

Čoky

Po tréninku dorazila kamarádka Jana. Taky fotí. Nejradši asi šelmy, ale koníky taky nepohrdne :). Vlastně doufá, že by tenhle víkend třeba mohlo být první hříbátko, ale zatím to nevypadá. Chvíli jsme koukali na Elišku a Likase, kteří po nás ještě nastoupili na jízdárnu, udělali si pár fotek a i s foťáky vyrazily nahoru do ohrady mezi koníky. A zítra razíme na ty šelmy. Do Dvora Králové.

Elis s Likasem

Flér