Pondělí 13. Dubna – Nevelikonoční Velikonoce

To že je Velikonoční pondělí jsem jen letmo zaregistrovala podle vajíček na tvrdo a nezvykle velkého množství sladkostí na kuchyňském stole. Na rychlo jsem koledníkům uzmula jedno vejce k snídani, sušenku ke svačině a začala se pakovat ke koním. Slíbená Velikonoční vyjížďka je určitě lepší než nářez od přiopilých sousedů :D. No pravda jedněm sousedům jsem uniknout nestihla, ale ti byli docela jemní. U koníků mě čekaly ještě dvě pomlázky, ale pan Pfefr to bral spíš symbolicky a jeho dcera Anetka byla také jemná. A navíc se s námi pan Pfefr ještě rozdělil o čokoládu, kterou vykoledoval.

Na jízdárně jsme odjezdili děti a koně, kteří nejezdí na vyjížďky. Snažila jsem se sice ukecat Ivu aby si za mě vzala “krokodýla” Belindu, ale neuspěla jsem a “musela” jezdit dvakrát. Než jsme dojezdili na jízdárně, holky co zůstaly na ve stáji připravily ostatní koně. Pak se ještě malá Anetka svezla na Licasovi a hurá ven. Na Čokynce. Poprvé mě vzali na úžasnou vyjížďku bukovým lesem, jako v pohádce jsem si tam připadala. Vlastně jsem každou chvíli čekala, kdy zpoza stromu vykoukne nějaký ten elf. Jednou tam budu muset vyrazit s foťákem, ale na koně si nemám odvahu svého miláčka vzít.

Po návratu si Licas a Fleur zaskákali ve volnosti (Fleur skákala poprvé v životě) a já a Jana jsme je fotili. K večeru Jana vyrazila ještě fotit hřebce do ohrad, ale já už neměla dost sil. Zato ty fotky jí budu asi do smrti závidět :). Večer jsme už jen zavřeli koně, zkontrolovali Kety, protože termín porodu už se kvapem blíží a vyrazili každý ke svému domovu. Nevím jak ostatní, ale já byla utahaná a spálená od sluníčka a ráda, že zapadnu na gauč.

první neohrabané pokusy…

a tady už nám to jde :)

Dolče, za normálních okolností všežravci nechutná jogurtový nápoj. Tak pozor na to co pijete :D

Licas a Fleur