Čtvrtek 23. Dubna

Dnes ráno jsem se probudila neobvykle brzy, na mně. Rychle jsem snědla cereální tyčinku (ovšem hojně obalenou čokoládou) a z mamčiny ložnice jen zaslechla no to si děláte srandu, Frodo co tady děláš?!? Mamka se probudila tentokrát v obležení druhého kocoura. Fotku jsem nestihla, jak mamka slyší, že chystám foťák, okamžitě mizí z dohledu. Takže vyskočila z postele a kocour s ní, a ve dveřích mě málem smetli i s foťákem v ruce :oD

Jen nakrmím ryboňe a za chvíli vyrazím ke koníkům (už by mohlo být hříbátko), abych se taky stihla vrátit na oběd a odpolední směnu.

Hříbátko nebylo. Tak jsem si aspoň blejskla občerstvovací stanici cestou do ohrady. Žanda z toho moc nadšená nebyla, protože ještě než jsem stačila uklidit foťák “Krpáček” (takový to menší, tmavší co vykukuje cca na prostředku), využila nestřežené chvilky, vyskočila nahoru na břeh a odmítala dobrovolně opustit čerstvě zabranou pastvinu :). Nakonec jsme jí zvládli nahnat zpět a úspěšně všechny koníky zavřít v ohradě. Moc se jim tam teď nechce, neboť část pastviny je čerstvě dosetá, protože jí přes zimu a brzké jaro sežrali skoro i s kořeny. Druhá část pastvin zase potřebuje ještě trochu narůst. Pustit je tam teď, zlikvidovali by ji během pár dní… No a výběh, kam teď chodí je bez trávy… tam by žádná nepřežila stádo věčně hladových kobylek. Protože tyhle koníci budou baštit nepřetržitě dokud něco je, i kdyby měli prasknout … kdo zná fjordy… potvrdí :D

Potom jsem si připravila Čoky a šla na jízdárnu. Prý jsme se obě zlepšily. Nemůžu říct, že u sebe bych něco pozorovala. Stále se vykláním ze sedla namísto správného přenášení váhy a ty přechody mezi jednotlivými chody… no hrůza. Ale Čokča se zlepšila doopravdy. Je fakt super, takový moje zlatíčko. Paličatý, ale zlatíčko.

Od koní jsem dorazila tak akorát včas, abych zhltla studený oběd (ještě, že tu mamku mám jinak bych neměla ani ten) a letěla na poslední chvíli do práce (ještě že mám toho taťku, co měl zrovna cestu a vzal mě… jinak bych to asi nestihla :)) A taky doufám, že mám nějakého takového anděla u koní protože jsem tam zapomněla mobil. Jestli já si jednou někde nezapomenu hlavu, tak nikdo.

Teď tu sedím, přemýšlím co ještě se dnes stalo, ale asi nic. Jen to že jsem tak unavená, že razím do hajan. Málem jsem usnula už v práci, ale tam se to nesmí, aspoň to říkají :)

Tak takhe vypadá náš živý plot po zimě.

Teda z druhé strany už takhle, poslední pokus o záchranu, jestli neobrazí, na podzim půjde pápá.

No a jelikož každý vystavuje kvetoucí třešně, tak nemůžu zůstat pozadu…

…jen nevím jestli nějaké květy zbudou na 1. května :(