Středa 29. Dubna

Po včerejším večeru s Xenou se mi dnes ráno ve 4:40 opravdu z postele nechtělo. Asi jsem věděla proč. Práce byla sice pohodová, ale dozvěděli jsme se, že některé provozy budou mít v příštích třech týdnech místo odpolední směny nucenou dovolenou… Obchody nejdou zboží se kupí ve skladu… Naše dílna jde zatím všechny směny, ale pokud se to nezlepší, dojde určo i na nás… No co se dá dělat krize.

Ke koníkům dnes přišly studenti z novopackého učiliště. Chvíli koukali jak jezdí klubové děti ( Kačenka jim předvedla moc hezký nechtěný kotoul z koně – až ve mě hrklo, když jsem jí, potom co ponice Šejla kobrtla, viděla letět). Ale naštěstí se jí nic nestalo, jen pár slziček ukáplo. Pak se svezli i někteří odvážlivci z řad návštěvníků. A nakonec jsme se šli s koňmi projet ven. Jen na krokovku, protože s námi jela Terka, která jela ven poprvé.

Kobyly už zůstávají na noc ve výběhu…večerní krmení.

Úterý 28. Duben

Zase nestíhám. Teda dneska jsem stihla blejsknout Juráška cestou od koní, ale psát už asi nic moc nestihnu. Koupila jsem si totiž Xenu a chci jí ještě skouknout a pak do hajan a ráno do práce. S koníky jsme dnes byly na speciální lítací vyjížďce. Ne že bychom nějak moc chtěly, ale kobyly měly dnes svůj den.

“co to tam máš? a není to náhodou k jídlu?

Pondělí 27. Dubna

Opět nestíhám. Tedy pokud je to to správné slovo. Dalo by se spíš říci, že mě ráno budík zaskočil ve chvíli, kdy jsem ještě nějak nestihla usnout… no a odpoledne jsem trochu vytuhla. Pokus o odraz, ale jelikož bylo už málo světla použila jsem blesk, takže nic moc.

Z novinek mám jenom jednu. Elza a Iva dnes udělaly zkoušky do Kladrub. Takže gratuluju! Jen nám nějak začnou od září scházet jezdci :(

Neděle 26. Duben

Ani se mi to nechce psát… naše malá kráska do rána umřela. Ještě pozdě v noci u ní byl veterinář, ale ani jeho pomoc neprodloužila její život. Možná o pár hodin. Jak se říká: Koho bozi milují, umírá mladý. …ale mohli jí milovat trochu míň a dát tomu úžasnému tvorečkovi trochu víc času s námi. Však jsme se ani nestihli dohodnout jaké jméno jí dáme. Vlastně jsme čekali až porodí i Ketyna (aby se vědělo jestli ona bude mít taky kobylku, aby mohla dostat jméno Fiona, které si tento rok Žanda moc přála dát). Takže pokud by měla Kety hřebečka byla by to Fiona a pokud kobylku byla by naše malá Fergie (doufám, že to píšu dobře). Ale teď už to je jedno :(

Tuhle fotku jsem nefotila já. Fotila ji kamarádka Eliška Peterková. Je moc krásná, tak jí používám jako vzpomínkovou. Jen jsem jí převedla na ČB…

Život jde dál. I když to bolí, nemůžete říct ostatním koníkům, že nedostanou snídani nebo vodu, protože je vám smutno… a tak i dnešní den musel po ranním smutku pokračovat. Menší děti si odjezdily na jízdárně. Poté co ty nejmenší schovaly draky. Ano draky. Dnes foukal obrovský vítr, že došlo i na ně…

Tenhle je poničený po pokusu o uletění a následném nabourání v poli. No co říct o tom poli, některé sousedské vztahy jsou lepší, jiné horší. A tohle patří k těm druhým. Nakonec jsem pro něj šla já, protože se nepodařilo otevřít zarezlý zámek na bráně. A tak jsem šla přes ní a po indiánském způsobu běhu (co nejníže při zemi), aby mě neviděl majitel pole jsem doběhla k drakovi. Ovšem nikdo mi neřekl, že majitel zrovna brázdí svá pole traktorem na druhé straně než jsem čekala a znenadání se vynoří přes horizont. Opatrně jsem šlapala mezi řádky obilí, aby neměl důvod nadávat, že mu to tam zdupu… no uvidíme jestli se něco bude dít. Rozhodně si na mě přímo na místě nedovolil nic křičet nebo tak podobně.

No a abych tu nechrlila jen jména. Tak tohle je Žanda s dcerou Anetkou. Jak je vidět nejen malí pouští draky. BTW: Žandě a jejímu manželovi Mirkovi (o fotku níž) vděčíme za to, že tu tihle koníci jsou, i za to že je tu tak skvělý klub.

Anetka se přestěhovala k taťkovi…

No a aby to bylo komplet tak sem dám i Anetku a už znáte lidskou část jejich rodiny. Koníky a pejsky postupně :)

Když se schovali draci a odjezdili mrňata, my trochu větší jsme vyrazily na vyjížďku. Dnes speciální. Jana totiž přijela fotografovat… a tak aby jí to nebylo líto vzali jsme jí sebou ven. Půlku cesty s námi šla pěšky a fotila a my si zacválali a zaklusali. A druhou polovinu jsem jí posadila na Čokču, ostatní už museli taky krokem, k občasné nelibosti, protože jsem Čoky musela vést. Dovezli jsme jí v celku až ke stáji. Doufám, že se jí cesta líbila a udělala jí radost, ale ten její batoh bych opravdu celou cestu nést nechtěla, polovinu mi úplně stačil :D

A ještě jedna Eliščina fotka. Já a Čoky na jízdárně, ze včerejška. Tady si zrovna vysvětlujeme kdo koho bude poslouchat co se týče rychlosti. Když má jít za koňmi je k neudržení.

Sobota 25. Dubna

Včera odpoledne už byl u naší hřibošky veterinář, začala být moc unavená a jen tak polehávala až moc než je běžné. A jelikož od začátku dýchala rychleji, a nic jiného se neprojevuje, řekl, že jsou to možná málo vyvinuté plíce, kvůli předčasnému porodu. Dnes dopoledne sice rychleji dýchala, ale byla čilá. Opoledne se opakoval včerejšek. Vždycky chvíli rychle dýchá a pak na chvilku přestane, jakoby si musela odpočinout :( Asi jí k tomu napomáhá i to teplo. Všichni moc doufáme, že se to zlepší a držíme jí pěsti, aby to ustála.

Tady jedna fotka z dopoledne, na mě si ustlala a Ivě cucala palec :)

úplně jsem zapomněla, moc se omlouvám fotila Péťa, na můj foťák.

Pátek 24. Dubna

MÁME HŘÍBÁTKO !!!

Už je to tady. První hříbátko je na světě! Kiki předběhla Ketynu, která měla termín mnohem dřív než Kiki a dnes v noci přivedla na svět nádhernou, miločkou a nebojácnou slečnu. Jedním slovem úžasnou.

Musím letět do práce, pokračování až se vrátím…

Tak málem bych zapomněla, mobil se našel. A vlastně díky tomu, že jsem volala ráno Žanetě kvůli mobilu zase padl úklid, protože jsem se dozvěděla o hřiboškovi. Kamarádka Jana mi taky právě píše, že vzdává úklid a v neděli dorazí fotit :)

A omlouvám se, nemůžu si pomoct, ale ještě musím přidat alespoň pár fotek a trochu to tu vytapetovat :)

To by člověk nevěřil, jak je to mazlení a svačení únavné… :)

Tak tady ještě Micuš, aby jí to nebylo líto. Ve stáji byla chudák nešťastná, protože jsem si všímala víc hříbátka. Jinak tuhle číču jsem ke koníkům donesla já. Jednoho dne se nám zatoulala do práce. No a kočka v textilní továrně, kde jsou všude otrávený nástrahy na hlodavce… Samozřejmě, že jí nikdo nechtěl, i když byla mazlíček a velice společenská. Byla to kočička a ty většinou nikdo nechce. A já mám doma dva starší, žárlivý kočičí mrzouty… Nakonec Žaneta svolila, že může ke koním, a moc si ji oblíbila. A Micuš se tam asi taky líbí, mezi koňmi je jako doma, vůbec se jich nebojí a lehne si mezi ně do boxu (jen doufám, že ji někdo z nich nepřehlídne). Ale zatím si vždycky očichali cože to tam leží a obešli ji.

Taky jsem ještě navštívila koníky v ohradě, než se mi je tam podařilo zavřít to byl opravdový boj, asi 5 x se mi vrátili k občerstvovací zastávce (vždycky když jsem šla pro některého z koní co jsou ustájeni jednotlivě). A takhle je to chudinky vyčerpalo. To co vypadá jako mrtvola je Daisy.

No a aby jste mi věřili, že jsem jí v zápalu boje neublížila, a že není mrtvá… tak tu na nás drze vyplazuje jazyk :D

Jen světlo mohlo být lepší, ale bohužel bylo skoro poledne :(

Čtvrtek 23. Dubna

Dnes ráno jsem se probudila neobvykle brzy, na mně. Rychle jsem snědla cereální tyčinku (ovšem hojně obalenou čokoládou) a z mamčiny ložnice jen zaslechla no to si děláte srandu, Frodo co tady děláš?!? Mamka se probudila tentokrát v obležení druhého kocoura. Fotku jsem nestihla, jak mamka slyší, že chystám foťák, okamžitě mizí z dohledu. Takže vyskočila z postele a kocour s ní, a ve dveřích mě málem smetli i s foťákem v ruce :oD

Jen nakrmím ryboňe a za chvíli vyrazím ke koníkům (už by mohlo být hříbátko), abych se taky stihla vrátit na oběd a odpolední směnu.

Hříbátko nebylo. Tak jsem si aspoň blejskla občerstvovací stanici cestou do ohrady. Žanda z toho moc nadšená nebyla, protože ještě než jsem stačila uklidit foťák “Krpáček” (takový to menší, tmavší co vykukuje cca na prostředku), využila nestřežené chvilky, vyskočila nahoru na břeh a odmítala dobrovolně opustit čerstvě zabranou pastvinu :). Nakonec jsme jí zvládli nahnat zpět a úspěšně všechny koníky zavřít v ohradě. Moc se jim tam teď nechce, neboť část pastviny je čerstvě dosetá, protože jí přes zimu a brzké jaro sežrali skoro i s kořeny. Druhá část pastvin zase potřebuje ještě trochu narůst. Pustit je tam teď, zlikvidovali by ji během pár dní… No a výběh, kam teď chodí je bez trávy… tam by žádná nepřežila stádo věčně hladových kobylek. Protože tyhle koníci budou baštit nepřetržitě dokud něco je, i kdyby měli prasknout … kdo zná fjordy… potvrdí :D

Potom jsem si připravila Čoky a šla na jízdárnu. Prý jsme se obě zlepšily. Nemůžu říct, že u sebe bych něco pozorovala. Stále se vykláním ze sedla namísto správného přenášení váhy a ty přechody mezi jednotlivými chody… no hrůza. Ale Čokča se zlepšila doopravdy. Je fakt super, takový moje zlatíčko. Paličatý, ale zlatíčko.

Od koní jsem dorazila tak akorát včas, abych zhltla studený oběd (ještě, že tu mamku mám jinak bych neměla ani ten) a letěla na poslední chvíli do práce (ještě že mám toho taťku, co měl zrovna cestu a vzal mě… jinak bych to asi nestihla :)) A taky doufám, že mám nějakého takového anděla u koní protože jsem tam zapomněla mobil. Jestli já si jednou někde nezapomenu hlavu, tak nikdo.

Teď tu sedím, přemýšlím co ještě se dnes stalo, ale asi nic. Jen to že jsem tak unavená, že razím do hajan. Málem jsem usnula už v práci, ale tam se to nesmí, aspoň to říkají :)

Tak takhe vypadá náš živý plot po zimě.

Teda z druhé strany už takhle, poslední pokus o záchranu, jestli neobrazí, na podzim půjde pápá.

No a jelikož každý vystavuje kvetoucí třešně, tak nemůžu zůstat pozadu…

…jen nevím jestli nějaké květy zbudou na 1. května :(

Středa 22. Dubna

Dneska jsem to tak trochu odflákla. Takže jedna nouzovka na poslední chvíli. Mamka už má rozestláno, chystá se do hajan… Jenže nemá kam, její postel zabral Anny a odmítá ji opustit… včera to bylo ještě vtipnější, ležel přímo na polštáři s úplně stejným odhodlaným výrazem…

Úterý 21. Dubna

Sousedčina kouzelná zahrádka

Paní Makovičková a její manžel bydlí v Praze a od jara do podzimu jezdí každý víkend, k nám do Nové Paky, na chalupu a pečovat o svou zahrádku, která je prostě nádherná.

Pavouček pro štěstí…

Moje první včela.

Pondělí 20. dubna

Dnes jsem se poněkud zasekla úpravami na blogu (doufám, že jsem zvětšením fotek udělala Barbarce radost :)), a potom hned do práce takže fotka se dnes nekoná, alespoň ne dnešní. Doufám, že to zítra stačím napravit.

A jelikož se ještě prokousávám zoologickou tak jedna zebra Grévyho…

Neděle 19. Dubna

Dnes opět vysvitlo slunce. To je nádhera, sice není tak teplo jako minulý týden, ale už jen to světlo potěší na duši i na těle. Taky u koní se dnes měli všichni k dílu. Asi budu ječet častěji :D.

Dopolední jízdárna proběhla v duchu krocení divokých koní na divokém západě. No dobře spíš krocení divokého koně. Anýs se nám po zimě nějak zpaličatěl. A pokud může chodit po jízdárně kudy chce a jakým chce tempem tak je docela spokojený. Horší je když jezdce napadne s ním nesouhlasit. Nakonec všichni přežili, takže dobrý.

Odpoledne přijel Vojtík, malý klučina, který k nám jezdí 2x týdně na lonž na poníka. A jeho malá sestřička, která se ještě do včerejška na koně bála jen sednout i když se držela mamky, se dnes nemohla dočkat až bráška dojezdí, aby jsme jí taky kousek svezli. Ještě ani moc nechodí, ale koně se jí zalíbili. Včera měla prostě den D. Překonala strach a už jsme jí nemohli z koně dostat :) Udělala tím svojí mamce moc velkou radost. A nám taky.

Pak už jsme jen pochytali koně, vyčistili a vyrazili na vyjížďku. Štěpánovi jsem nechala Čokču, vlastně to byla dřív než jsem mu ji přebrala jeho konice. Teda klubová, ale jezdil ji on. Já si vzala Noblesu, alias Knedlíčka a honácké sedlo. Měla jsem ho poprvé a nebylo to nejhorší. Asi si ho občas půjčím :) Vyjížďka dopadla taky dobře, nikoho jsem neztratila, s nikým neproběhl kůň nikudy kudy by neměl. No prostě přežili jsme a zítra skončí bezvládí, vrátí se Žaneta a převezme chod klubu pevně do svých rukou.

Tak kde je to stádo co mám sehnat šéfe?

Bára a Šejla v akci. Jen to sedlo je jí menší :)

Reinar

Kámoš

Juráš

Sobota 18. Dubna

Dnes u koní přetekla míra mé trpělivosti. Dodnes jsem chodila po stáji a když bylo něco nedodělané radši jsem to udělala sama než se s někým dohadovat. Jenže dnes už to děvčata poněkud přehnala a se svým dohadováním kdo co dělal a dělá nakonec ani nedokydaly koním, nepodestlaly je a ani se neobtěžovaly dát jim vodu. Opravdu mě vytočily na nejvyšší obrátky takže jsem všechny seřvala a zítra se nejezdí dokud nebude všechno hotové. Snad mě ten vztek do rána přejde.

Tuhle ještěrku našly holky zašitou v pilinách

Nácvik přechodu horským průsmykem… na hromadě vybagrované z výběhu.

Tak jo už mě ten vztek trochu přechází…

Pátek 17. Dubna

Dnes jsem propásla tak nádherné světlo na focení až se mi chtělo brečet. Ale co se dá dělat na koně si foťák nevezmu. :( Nakonec jsem tedy nefotila. Ale zase jsem stihla upravit nějaké fotky ze Dvora a doplnit trochu galerii.

Tak jedna fotka z neděle…

Čtvrtek 16. Dubna

Hurá, hurá, hurá. To je poprvé co mě Čokča na jízdárně opravdu potěšila. Dnes byla opravdu zlatíčko. Snad bude i v sobotu na tréninku.

Šárka u napajedla

Středa 15. Dubna

Úterý 14. Dubna

V čerstvě okopaném záhoně to se to spinká :)

Pondělí 13. Dubna – Nevelikonoční Velikonoce

To že je Velikonoční pondělí jsem jen letmo zaregistrovala podle vajíček na tvrdo a nezvykle velkého množství sladkostí na kuchyňském stole. Na rychlo jsem koledníkům uzmula jedno vejce k snídani, sušenku ke svačině a začala se pakovat ke koním. Slíbená Velikonoční vyjížďka je určitě lepší než nářez od přiopilých sousedů :D. No pravda jedněm sousedům jsem uniknout nestihla, ale ti byli docela jemní. U koníků mě čekaly ještě dvě pomlázky, ale pan Pfefr to bral spíš symbolicky a jeho dcera Anetka byla také jemná. A navíc se s námi pan Pfefr ještě rozdělil o čokoládu, kterou vykoledoval.

Na jízdárně jsme odjezdili děti a koně, kteří nejezdí na vyjížďky. Snažila jsem se sice ukecat Ivu aby si za mě vzala “krokodýla” Belindu, ale neuspěla jsem a “musela” jezdit dvakrát. Než jsme dojezdili na jízdárně, holky co zůstaly na ve stáji připravily ostatní koně. Pak se ještě malá Anetka svezla na Licasovi a hurá ven. Na Čokynce. Poprvé mě vzali na úžasnou vyjížďku bukovým lesem, jako v pohádce jsem si tam připadala. Vlastně jsem každou chvíli čekala, kdy zpoza stromu vykoukne nějaký ten elf. Jednou tam budu muset vyrazit s foťákem, ale na koně si nemám odvahu svého miláčka vzít.

Po návratu si Licas a Fleur zaskákali ve volnosti (Fleur skákala poprvé v životě) a já a Jana jsme je fotili. K večeru Jana vyrazila ještě fotit hřebce do ohrad, ale já už neměla dost sil. Zato ty fotky jí budu asi do smrti závidět :). Večer jsme už jen zavřeli koně, zkontrolovali Kety, protože termín porodu už se kvapem blíží a vyrazili každý ke svému domovu. Nevím jak ostatní, ale já byla utahaná a spálená od sluníčka a ráda, že zapadnu na gauč.

první neohrabané pokusy…

a tady už nám to jde :)

Dolče, za normálních okolností všežravci nechutná jogurtový nápoj. Tak pozor na to co pijete :D

Licas a Fleur

Neděle 12. Dubna

Přípravy na Velikonoce se nekonají. Ráno o půl deváté vyrážíme s Janou vlakem ze Staré Paky do Dvora Králové. Vlakem jsem jela před dávnými a dávnými časy, takže už vlastní cesta byla zážitek.

Ve Dvoře na nádraží jsme zjistili, že autobus k Zoo zatím nejezdí, ale naštěstí tam byl alespoň jeden, který nás dovezl na náměstí. A zbytek, co by kamenem dohodil, jsme došly pěšky. Jelikož je kamarádka Jana vlastníkem ZTP průkazu a všude mě hlásila jako doprovod, připadala jsem si jak Alenka v říši divů. Všude vše zdarma, až na malé symbolické částky za vlak a vláček v zoo. Když nám paní u pokladny do zoo řekla, že po nás nechce ani korunu, koukala jsem na ní jako kdybych před chvílí spadla z Marsu. Nemůžu popřít, že to byla velice příjemná záležitost a laciný výlet, ale na druhou stranu, zdraví bych za to vyměnit nechtěla. Janě jsem za to, že mě sebou takhle vzala opravdu vděčná.

Až do večera jsme se pak toulali po zoo a fotili a povídali si a fotili... Což mě přivedlo k poznatku, že mému foťáku na tyto akce opravdu chybí náhradní baterka a další karta. Budu s tím muset něco udělat :) Jinak jsem si dnes užila fakt super den a doufám, že se do Dvora brzy vrátím. Také proto, že jsem slíbila výlet do zoo Barbarce. No, ale možná se jí pokusím ukecat na Liberec, tam už jsem dlouho nebyla.

Takhle zblízka jsem viděla vlak poprvé od nehody s Dolčou. Jsem docela ráda, že jsem se odhodlala.

Ne vždy mi sklo v zoo vadí tak moc…

a jeden pokus o fotoalbum… doplním odpoledne, jen jsem chtěla zkusit jestli to funguje :)

Zobrazit celé album