V pátek jsem si na hodině angličtiny vypůjčila, se zdráhavým souhlasem mého učitele, katalog zahraničních jazykových kurzů. A dnes jsem se zasnila jak krásné by bylo vyrazit na podzim na měsíc na Nový Zéland, zažít měsíc jara, a nebo ještě lépe jaro následované létem a pak se do dalšího jara vrátit k nám... ááááách joooo, to by byla taková krása. A ne jako dneska mrznout jako drozd ve svetru i přes to, že svítí slunce. Jak já se na tu zimu netěším!!! Jenže bohužel i když kurzy a ubytování na Zélandu vyjdou cenově na polovinu proti anglii, letenky jsou drahý, takže letos si tenhle konfort určitě nedopřeji, ale co já vím třeba za rok vyhraju v loterii (blbost nesázím) anebo se mi podaří našetřit a budu moct alespoň na jeden měsíc okusit život u protinožců...
V mamčině pokoji dnes vrcholilo stěhování, od sousedů jsme dostali takovou skládačku skříněk a skříní. Znáte to, je skoro jedno jak na sebe části postavíte, tedy krom spodní, a můžete sestavit v celku co chcete. Mamčině pokoji to fakt prospělo, konečně to tam nevypadá jako skládka nikam jinam se nehodícího nábytku. Zato moje ruce stejné štěstí neměly, au ještě teď mě bolí odjedné z těch větších skříněk. Trochu mi sklouzla cestou po schodech a au. Ale skříňka žije, což je dobře :)
Taky jsem se dnes zase po týdnu byla podívat na koníky, jak jinak, že? Ale když oni jsou tak super a tak super se fotí (občas se snaží pomáhat s nastavením foťáku, ale to už tak super není :o) ). Byla tam jen Ivča a Bára, trochu jsme uklidily halu a klubovnu, postaraly se o maroda, mimochodem dost zkroušeného maroda, protože má dietu. Při její žravosti by totiž buď praskla nebo by jí ty její tři zdravé a jedna nemocná noha nemusely za chvíli unést. Potom holky ostříhaly Berušku ... možno vidět na první fotce. A potom si Bára utužovala s Beruškou přátelský vztah prací ze země zatímco Iva se chopila Bářina foťáku a dělala mi konkurenci, a co hůř snažila se fotit mě :)))
Trochu se spožděním, ale přece dorazila výplata a já vyrazila do města pumpnout bankomat o nějakou tu kačku. A konečně jsem jednou taky nejela autem nýbrž jsem se prošla a vzala na procházku taky svůj foťák. Tohle je nás oprýskaný pivovar. Řekla bych že v tom odrazu vypadá daleko líp než ve skutčnosti, ale už se opravuje tak třeba bude za rok stejná fotka jen s hezčím pivovarem :)
Dnes jsem vyrazila podívat se na Dolču, ale protože v Nové Pace na hlavní ulici byla zácpa kvůli dopravní nehodě a zbytek města je rozkopaný, vůbec jsem se tam nedostala. Jen po telefonu jsem zjistila, že dnes je naší bojovnici zase hůř. A to už to vypadalo tak dobře. Zatraceně! Noha prý začíná znovu natékat a vypadá to, že to konice začíná vzdávat, nic jí nezajímá, ani seno jí moc neláká... Doufám, že je to jen deprese z dnešního špatného počasí.
Jedna vzpomínka na lepší časy. Já jí nefotila. Je od Jany Morávkové. Mě na ní zrovna Dolča sprchuje špinavou a zatraceně studenou vodou. Tohle jsme byli fotit v době kdy už počasí na plavení odzvonilo, vlastně to bylo letos poslední plavení, tuším posledního srpna, kdy sice slunce svítilo, ale voda byla kvůli předchozím chladným dnům jako led.
A tohle už je moje dnešní fotka. Tohle všechno je náplň mého volného času. A musím přiznat, že tahle knížka už mi přijde zatraceně těžká.
Původně jsem měla v plánu fotit ty listy a taky jsem je fotila. Ale nakonec jsem doma v počítači zjistila, že jsem našla čtyřlístek. Najdete ho taky?
Dolča se těší zvláštní péči. Dostává spoustu dobrůtek...
...že se olizuje až za ušima.
Tohle je tatíkův jezevčík. Je to takovej malej hajzlík, ale jinak je v celku milej :)
