Souhrn týdne…
Ráno to vždycky vypadá slibně tedy pokud nehledím na to že je na budíku 5 hodin…
… a odpoledne by ani kocoura ven nevyhnal.
a ne každý meloun, který vypadá hezky na pohled je zrovna takový jako si představujete, ale co to je život.
Jedna fotka z neděle… Ivča “kovářka”. Oddržela skoro všechny koňský nožky, který se ten den upravovaly. Jen Čokčiny mi nechala :D
A pak něco z dneška… Takhle vypadá moje nová záclona, když se ráno vrátím z noční.
Slunce, se právě začíná vytrácet. Že by slibovaná bouře byla na cestě? No dnešní vedro by na ni i odpovídalo. Dokonce ani auta už to nemohla vydržet a vyrazila se koupat… no nebo aspoň jedno. Jeden nepozorný rybář, zřejmě zapomněl zabrzdit a dodal tak kapříkům do vody novou hračku… snad to kapříci přežijí, kdo ví co tam mohlo vytéct…
Cesta k Olče do Počátek proběhla v celku poklidně a ještě to odpoledne jsme vyrazily na procházku do Balkova pekla. Cestou se nám poštěstilo něco opravdu jedinečného … malá užovka se neměla na pozoru (hodně neměla na pozoru, my jsme rozhodně nešly nikterak tiše) a nestihla se odplazit do úkrytu dřív než se nám jí podařilo “obklíčit” s fotoaparáty. Chvíli jsme tak omezovaly její osobní svobodu, snažila se nás zahnat tichoučkým syčením a rozšiřováním žlutých půlměsíčků za hlavou (pokus stát se kobrou). Ač to u hádečka o délce cca 25 cm možná i míň vypadalo legračně ani jednu z nás nenapadlo zkoušet k ní strkat ruku a zjišťovat jestli had, který syčí nekouše :o). Na konec jsme jí nechaly zmizet v přilehlé louce. Jen doufám, že stejnou nepozornost už víckrát neudělá… nemusely jsme to být my s foťáky, ale třeba nepozorný cyklista, který by ji přejel.
Pro porovnání… tady je drobeček ve stopě traktoru
No není dokonalá??? Všem co neradi hady se omlouvám, ale je!
A jdeme dál …
Další fotky zde
Ráno jsme se probudily okolo půl osmé. Ivča se ráno probudila objímajíce našeho kocoura Anakina. Asi jsem to tu ještě nepsala, ale tenhle kocour je takový ten protiva co se nechá laskavě pohladit, když má náladu dokonce se vtírá. Ale běda pokud si ho někdo chce pochovat nebo mu jen trochu připadá, že ho někdo omezuje. No a taková ruka přehozená přes něj je naprosto nepřípustná… Až na Ivu, sice prý zasyčel, ale pak se nechal v klidu objímat…nevěrník jeden.
A nakonec i přikrýt dekou, což taky obvykle nesnáší…
Po snídani jsme vyrazily do střelnice… les tam naštěstí ještě stál, ale nikdo tam, v ohništi si vesele plápolal malý ohýnek, veškeré dřevo spálené. Ale na druhou stranu odpadky byly v pytli a stál tam prázdný zálohovaný sud. Vzali jsme ho s Ivou jako rukojmí a sháněly Aleše, majitele pozemku, aby se mrknul, cože mu to zpopelnily, kdyby chtěl nějakou náhradu… Kluci měli z pr…e kliku, Aleš je naprosto zlatej a nic co by mu vadilo nezlikvidovali, takže sud dostali zpět. A vše dobře dopadlo…
Les žije…
Ivča…
Po narychlo upečených bramborových plackách (protože jsme ještě o půl dvanácté seděli na čaji u Petrových). V jednu vyrazily ke koním. Tedy nejdřív pro svačinu do Lídlu. Paka byla opět zašvihaná. Nevím, co ty lidi na těch horách pořád vidí a ještě k tomu, když jsou u nás semafory. Musely jsme projet sídlištěm a objet “centrum” velikým obloukem, aby jsme dojeli v rozumnou dobu. Cestou jsme ještě naložily Pavlu (s bolavou hlavou… čím to asi bylo ???)
U koníků jsme udělali nové ohrady z el. ohradníků a vyrazily na cca 3 hodinovou vyjížďku, která se od poslední třetiny změnila v honičku, protože jsem byla na 1900 objednaná na nehty a nějak jsme nestíhali. No letěli jsme cvalem co se jen dalo… Dnes jsem měla Akču, je to docela pohodový koník, jen na můj vkus trochu pomalý, ale má to zase své výhody. Když se cválá nijak moc jí nevzrušuje, že jsou ostatní koně rychlejší, prostě si cválá svým tempem… je pak legrace pozorovat ostatní jak brzdí a mě nebolí ruce :D. Tímto všem děkuji za možnost rychlého odchodu od koníků :), za vykrokování udýchané Akely i za to, že to tam všechno dodělali beze mě.
moje nové nehty
... ne že bych nefotila, ale tak nějak se mi to nechce přebírat a upravovat atd. ...tak alespoň rychlý průlet zimou. Dole jsou nejtarší fotky.
Lindička
Sníh už taje a Dolča se snaží v břehu na jízdárně najít nějaké kořínky, nebo co to tam vlasně noruje...rozhodně nakonec to vypadá následovně.
Čoky
Dazy
Flér
... ani bolavá noha jí nebrání v tom se pořádně proběhnout. Je to hold silná holka a velká bojovnice
