27. Září: den 16. a 17.

Je 5 ráno a já nemůžu spát, stále se mi honí hlavou hrůzné obrazy ze včerejška. Ráno bylo tak krásně a já byla v tak dobré náladě. V dobré náladě jsem vyrážela s jedním členem klubu na dopolední vyjížďku zalitou ranním sluncem. Jenže ani ne 15 minut od odjezdu se moje kobylka zachytila nohou ve starém železničním přejezdu a nemohla ji vyndat. Zavolali jsme sice okamžitě na policii, protože na dráhy jsme neměli číslo, ale bohužel jeden vlak stačil odjet a tak se jen pár minut po té co jsme volali policii, když jsme už tak nějak měli vymyšleno jak jí dostat ven, vynořil z nedaleké zatáčky a troubil na nás jak zběsilý. Když viděl, že neuhýbáme, stále mu stojíme v cestě a máváme jako blázni, tak mu to teprve došlo a začal brzdit. Vypadalo to že to nezvládne a tak jsme s kamarádem museli na poslední chvíli uhnout z kolejí i s druhým koněm. Nic horšího, než to zoufalství a bezmoc jsem nikdy nezažila. Kobylka se zplašila a snažila se vší silou uvolnit, ale nešlo to a upadla. Vlak to nakonec jako zázrakem ubrzdil, tak že ji nepřejel, ale doslova zastavil o ni a způsobil pár odřenin. Trvalo celou věčnost, než z ní couvl. Drželi jsme ji a podpírali, aby se co nejméně namáhala uvězněná noha. Chvílemi byla klidná, ale občas dostala naprostý záchvat hrůzy a paniky. Nedokázali jsme jí udržet v klidu, fakt jsme se snažili, ale nešlo to, a tak se jednou převalila tak, že jsem si myslala že se noha zlomí. To už tam byli hasiči a vymýšleli jak jí osvobodit. Jenomže pořát nebyl veterinář, aby dostala něco na uklidnění. A tak se rozdivočila ještě jednou a nevím jak, protože si mě nesla na krku sebou, ale nějak se jí podařilo nohu vytrhnout. Jeden hasič mi ji pomohl vyvést po třech z kolejiště. Prostě strašný pohled. Pak teprve přijeli veterináři. První přijela mladá slečna, nevím jestli už je dostudovaná, ale pomáhá u jedné paní veterinářky. Dala kobylce uklidňující injekci. Potom náš veterinář a řekl utratit...majitelka omítla (že když tak doma) a zavolala svoji kamaráku co má přepravák na koně. Ta si vzpomněla na jednoho staršího koňskýho doktora, a řekla, že by se poradila ještě s ním. Přijel až večer, naordinoval chlazení, napíchal antibiotika a protibolestivou injekci. Řekl, že na utrácení je času dost. Asi na tu nohu zchromne, ale snad bude žít... na fotce staré asi týden s Lúcou.

Because some people asked me about english version. So shorter description. Yesterdey was the worst day of my life. I cryed all night, but it didn´t help. We went out with horses for a trip and my horse(not my, but I rode her) put her leg into hole in railway cross and she wasn´t able to get it out. We called the police to help us stop trains and were trying to help her out. But one train had left statin before police call, this train didn´t know about us. They managed to stop in last minute before over run her. But she felt and hurt her leg. Itś really bad. She won´t never walk as befor, but she might survive. I´m sorry for mystakes.