Pátek 17. Dubna

Dnes jsem propásla tak nádherné světlo na focení až se mi chtělo brečet. Ale co se dá dělat na koně si foťák nevezmu. :( Nakonec jsem tedy nefotila. Ale zase jsem stihla upravit nějaké fotky ze Dvora a doplnit trochu galerii.

Tak jedna fotka z neděle…

Čtvrtek 16. Dubna

Hurá, hurá, hurá. To je poprvé co mě Čokča na jízdárně opravdu potěšila. Dnes byla opravdu zlatíčko. Snad bude i v sobotu na tréninku.

Šárka u napajedla

Středa 15. Dubna

Úterý 14. Dubna

V čerstvě okopaném záhoně to se to spinká :)

Pondělí 13. Dubna – Nevelikonoční Velikonoce

To že je Velikonoční pondělí jsem jen letmo zaregistrovala podle vajíček na tvrdo a nezvykle velkého množství sladkostí na kuchyňském stole. Na rychlo jsem koledníkům uzmula jedno vejce k snídani, sušenku ke svačině a začala se pakovat ke koním. Slíbená Velikonoční vyjížďka je určitě lepší než nářez od přiopilých sousedů :D. No pravda jedněm sousedům jsem uniknout nestihla, ale ti byli docela jemní. U koníků mě čekaly ještě dvě pomlázky, ale pan Pfefr to bral spíš symbolicky a jeho dcera Anetka byla také jemná. A navíc se s námi pan Pfefr ještě rozdělil o čokoládu, kterou vykoledoval.

Na jízdárně jsme odjezdili děti a koně, kteří nejezdí na vyjížďky. Snažila jsem se sice ukecat Ivu aby si za mě vzala “krokodýla” Belindu, ale neuspěla jsem a “musela” jezdit dvakrát. Než jsme dojezdili na jízdárně, holky co zůstaly na ve stáji připravily ostatní koně. Pak se ještě malá Anetka svezla na Licasovi a hurá ven. Na Čokynce. Poprvé mě vzali na úžasnou vyjížďku bukovým lesem, jako v pohádce jsem si tam připadala. Vlastně jsem každou chvíli čekala, kdy zpoza stromu vykoukne nějaký ten elf. Jednou tam budu muset vyrazit s foťákem, ale na koně si nemám odvahu svého miláčka vzít.

Po návratu si Licas a Fleur zaskákali ve volnosti (Fleur skákala poprvé v životě) a já a Jana jsme je fotili. K večeru Jana vyrazila ještě fotit hřebce do ohrad, ale já už neměla dost sil. Zato ty fotky jí budu asi do smrti závidět :). Večer jsme už jen zavřeli koně, zkontrolovali Kety, protože termín porodu už se kvapem blíží a vyrazili každý ke svému domovu. Nevím jak ostatní, ale já byla utahaná a spálená od sluníčka a ráda, že zapadnu na gauč.

první neohrabané pokusy…

a tady už nám to jde :)

Dolče, za normálních okolností všežravci nechutná jogurtový nápoj. Tak pozor na to co pijete :D

Licas a Fleur

Neděle 12. Dubna

Přípravy na Velikonoce se nekonají. Ráno o půl deváté vyrážíme s Janou vlakem ze Staré Paky do Dvora Králové. Vlakem jsem jela před dávnými a dávnými časy, takže už vlastní cesta byla zážitek.

Ve Dvoře na nádraží jsme zjistili, že autobus k Zoo zatím nejezdí, ale naštěstí tam byl alespoň jeden, který nás dovezl na náměstí. A zbytek, co by kamenem dohodil, jsme došly pěšky. Jelikož je kamarádka Jana vlastníkem ZTP průkazu a všude mě hlásila jako doprovod, připadala jsem si jak Alenka v říši divů. Všude vše zdarma, až na malé symbolické částky za vlak a vláček v zoo. Když nám paní u pokladny do zoo řekla, že po nás nechce ani korunu, koukala jsem na ní jako kdybych před chvílí spadla z Marsu. Nemůžu popřít, že to byla velice příjemná záležitost a laciný výlet, ale na druhou stranu, zdraví bych za to vyměnit nechtěla. Janě jsem za to, že mě sebou takhle vzala opravdu vděčná.

Až do večera jsme se pak toulali po zoo a fotili a povídali si a fotili... Což mě přivedlo k poznatku, že mému foťáku na tyto akce opravdu chybí náhradní baterka a další karta. Budu s tím muset něco udělat :) Jinak jsem si dnes užila fakt super den a doufám, že se do Dvora brzy vrátím. Také proto, že jsem slíbila výlet do zoo Barbarce. No, ale možná se jí pokusím ukecat na Liberec, tam už jsem dlouho nebyla.

Takhle zblízka jsem viděla vlak poprvé od nehody s Dolčou. Jsem docela ráda, že jsem se odhodlala.

Ne vždy mi sklo v zoo vadí tak moc…

a jeden pokus o fotoalbum… doplním odpoledne, jen jsem chtěla zkusit jestli to funguje :)

Zobrazit celé album

Sobota 11. Dubna

Takže zase nějaký čas uplynul. A co jsem za tu dobu zvládla, no a nebo taky nezvládla. Co jsem zase nezvládla je uklidit, dá se říct, že této činnosti zdárně vzdoruji, ale tuším, že se jí nadále vyhýbat nemohu a budu muset zvolit konkrétní datum. Ten den odpojím internet, abych nemohla hrát ikariam, ustřihnu kabel od antény, dvdčko zamknu do skříně a samozřejmě se zamknu doma a klíče vyhodím oknem ven, aby mě náhodou nenapadlo odjet ke koním. No a snad to jednou už konečně vyjde. A co jsem stihla od minulého zápisu? Ještě jednou shlédnout vystoupení Ordo Kromen a udělat další sérii fotek. Tentokráte za slunečného počasí. Ještě, že bylo tak hezky, cestou do Jičína se mi zaseklo okénko u auta, ještě že mám Barbarku Liduš a jejího Ferdu (škoda Favorit). Jinak jsem mohla jet domů. Kromě Barbarky a její dcerky Marušky jsem se zase po hodně hodně dlouhé době setkala s Béďou a Martinkou a to setkání mě moc potěšilo. Dokonce jsem od té doby byla u nich na návštěvě a Béďa zase u nás na kafču. Jsem opravdu ráda, za tohle setkání.

Láska na první pohled. A taky okénko, které nešlo zavřít.

Olaf alias Pavel Novák na koníkovi Athos.

Od posledně kolbiště vyschlo a tak se kluci vrhli do rvaček naplno.

No a ještě aspoň Sumáčka, tohohle krasavce si nemůžu odpustit :) Jen ty lampy kdyby tam nebyly :(

No a za tuhle fotku asi dostanu pěkný vylágoš, ale tohle je Béďa.

No a samozřejmě koně ty stíhám stále, i když se táta vzteká, protože se pracuje na zásobách dřeva na příští zimu. V rámci klubu máme každou sobotu jízdárenský trénink s trenérkou Soňou. Dnes jsem měla svou oblíbenou kobylku Čokču. Měla svůj den, už při krokováni se domáhala pamlsků tak nepříjemně, že jsem jí musela pomocí bičíku vykázat do patřičných mezí, jinak by mě asi tou svojí hlavou dubovou utloukla jak s ní nevrle mávala. No a na jízdárně … v klusu se pokoušela se všemi ostatními koňmi závodit a ve cvalu. No na poprvé dobrý, a na podruhé to nejdřív rozpeckovala co to šlo (vůbec jí nezajímalo, že nesouhlasím) a pak, když si našla svoje místo na místě zastavila. Potvora jedna málem mě tím svým kouskem nechala vystoupit. Ale jinak když se uklidnila tak to s ní docela šlo. A stejně jí mám pořád nejradši, palici dubovou. Venku na vyjížďkách je totiž moje zlatíčko.

Nová strategie kopání slámy… předvádí Pavla

Čoky

Po tréninku dorazila kamarádka Jana. Taky fotí. Nejradši asi šelmy, ale koníky taky nepohrdne :). Vlastně doufá, že by tenhle víkend třeba mohlo být první hříbátko, ale zatím to nevypadá. Chvíli jsme koukali na Elišku a Likase, kteří po nás ještě nastoupili na jízdárnu, udělali si pár fotek a i s foťáky vyrazily nahoru do ohrady mezi koníky. A zítra razíme na ty šelmy. Do Dvora Králové.

Elis s Likasem

Flér