Odchodem z práce nám začal extra prodloužený víkend. Do práce jdeme až v úterý večer na noc. Odezva vedení na přeplněné sklady…
U koníků jsem nebyla, musela jsem trochu poklidit, protože Ivča a Pája u mě měly v plánu přespat. A taky jsem od šesti měla orientální tance. V mém podání pitomé potácení naprostého magora… ale hlavně, že mě to baví :D.
Ivča a Pavla si mě vyzvedly hned po tancích. Ještě jsme napsaly Elze jestli nechce vyrazit s námi, ale odepsala, že je v Borovnici, ale že ve 3 v noci by mohla. Myslely jsme si, že je to vtip. Nebyl, dnes (1. 5.) u koní jsme se od jejího tatínka dozvěděly, že ve 2 v noci vozil Elzu od dohasínajícího ohně k dohasínajícímu ohni po celém Štikově a hledali nás. Marně…
Nejprve jsme vyrazily ke štikovskému hotelu, daly pivko, snědly něco málo grilovaného masa… myslím, že objednávku jako já nikdo jiný za večer neměl… jeden plátek kuřecího, jeden vepřového a vše na jeden tácek. Jooo, hladový prý nemá nakupovat, dovolila bych si dodat, že objednávat jídlo je také nebezpečné. Potom jsme se vyrazily podívat za kamarádem z práce, kterému jsem u svého známého domluvila, že můžou slavit svátek a narozky na jeho pozemku…
Když jsme dorazily na slíbené pivo jímala mě hrůza. Na místě bylo asi 20 rozjařených opilců, kteří v klidu brakovali přilehlou starou budovu střelnice od majitelova dřeva a pálili vatru (dohodnutý byl jen malý ohýnek) v ohništi, které nějaký inteligent před lety založil přímo vedle lesa. Okusili jsme trochu piva a jakéhosi blíže nedefinovatelného alkoholického nápoje, pokusily se naznačit, že to by asi neměli (bez úspěchu) a zase pomalu zmizely. Ještě chvilku jsme poseděli u hotelu. Pája se držela hesla, že se nutně musí opít a neustále mě nutila chodit s ní pro panáky, no hlavně že nechtěla abych jí je platila :D
Za Pájou nakonec dorazil její přítel. Ona odešla s ním a Ivča šla spát k nám. Ještě jsme cestou nakoukly z kopce nad střelnicí jestli nehoří les a odešly asi o půlnoci do hajan. Naštěstí odpoledne přece jen trochu pršelo, tak alespoň to mě malinko uklidnilo, no ale nic moc. S hrůzou sem čekala, kdy uslyším sirény hasičů a co ráno řekne majitel.
Ivča si zvolila na spaní radši gauč i když jsem jí nabízela, že jí půjčím své letišťátko a přespím na gauči sama. Fakt nevím proč se lidi bojí spát 170 nad zemí, když není kolem postele zábradlí… Už na ní spím léta a ještě jsem nespadla. Občas letěl polštář a já se probudila s rukou přes kraj, ale nic horšího.
0 komentářů:
Okomentovat