Neděle 26. Duben

Ani se mi to nechce psát… naše malá kráska do rána umřela. Ještě pozdě v noci u ní byl veterinář, ale ani jeho pomoc neprodloužila její život. Možná o pár hodin. Jak se říká: Koho bozi milují, umírá mladý. …ale mohli jí milovat trochu míň a dát tomu úžasnému tvorečkovi trochu víc času s námi. Však jsme se ani nestihli dohodnout jaké jméno jí dáme. Vlastně jsme čekali až porodí i Ketyna (aby se vědělo jestli ona bude mít taky kobylku, aby mohla dostat jméno Fiona, které si tento rok Žanda moc přála dát). Takže pokud by měla Kety hřebečka byla by to Fiona a pokud kobylku byla by naše malá Fergie (doufám, že to píšu dobře). Ale teď už to je jedno :(

Tuhle fotku jsem nefotila já. Fotila ji kamarádka Eliška Peterková. Je moc krásná, tak jí používám jako vzpomínkovou. Jen jsem jí převedla na ČB…

Život jde dál. I když to bolí, nemůžete říct ostatním koníkům, že nedostanou snídani nebo vodu, protože je vám smutno… a tak i dnešní den musel po ranním smutku pokračovat. Menší děti si odjezdily na jízdárně. Poté co ty nejmenší schovaly draky. Ano draky. Dnes foukal obrovský vítr, že došlo i na ně…

Tenhle je poničený po pokusu o uletění a následném nabourání v poli. No co říct o tom poli, některé sousedské vztahy jsou lepší, jiné horší. A tohle patří k těm druhým. Nakonec jsem pro něj šla já, protože se nepodařilo otevřít zarezlý zámek na bráně. A tak jsem šla přes ní a po indiánském způsobu běhu (co nejníže při zemi), aby mě neviděl majitel pole jsem doběhla k drakovi. Ovšem nikdo mi neřekl, že majitel zrovna brázdí svá pole traktorem na druhé straně než jsem čekala a znenadání se vynoří přes horizont. Opatrně jsem šlapala mezi řádky obilí, aby neměl důvod nadávat, že mu to tam zdupu… no uvidíme jestli se něco bude dít. Rozhodně si na mě přímo na místě nedovolil nic křičet nebo tak podobně.

No a abych tu nechrlila jen jména. Tak tohle je Žanda s dcerou Anetkou. Jak je vidět nejen malí pouští draky. BTW: Žandě a jejímu manželovi Mirkovi (o fotku níž) vděčíme za to, že tu tihle koníci jsou, i za to že je tu tak skvělý klub.

Anetka se přestěhovala k taťkovi…

No a aby to bylo komplet tak sem dám i Anetku a už znáte lidskou část jejich rodiny. Koníky a pejsky postupně :)

Když se schovali draci a odjezdili mrňata, my trochu větší jsme vyrazily na vyjížďku. Dnes speciální. Jana totiž přijela fotografovat… a tak aby jí to nebylo líto vzali jsme jí sebou ven. Půlku cesty s námi šla pěšky a fotila a my si zacválali a zaklusali. A druhou polovinu jsem jí posadila na Čokču, ostatní už museli taky krokem, k občasné nelibosti, protože jsem Čoky musela vést. Dovezli jsme jí v celku až ke stáji. Doufám, že se jí cesta líbila a udělala jí radost, ale ten její batoh bych opravdu celou cestu nést nechtěla, polovinu mi úplně stačil :D

A ještě jedna Eliščina fotka. Já a Čoky na jízdárně, ze včerejška. Tady si zrovna vysvětlujeme kdo koho bude poslouchat co se týče rychlosti. Když má jít za koňmi je k neudržení.