Aikwen projekt 365

hokus pokus

2009-12-05T07:42:00.001-08:00

nájemníci na zahradě

2009-09-30T06:24:00.000-07:00

...nejradši se procházejí když svítí odpoledne sluníčko, kamarádí se psem, a kočičí konzerva jim moc chutná :)

Takový malý souhr…

2009-07-17T14:38:00.001-07:00

Ne že bych nefotila, ale nějak mě postihl nedostatek času na upravování a vystavování fotek…. takže od spoda nejstarší.

7. 7.

Cesta domů a od té doby nestíhám už vůbec… u koní začaly letní tábory… vlastně nemám ani dopřebrané fotky z FF.

3. – 6. 7. 2009

FANTASY FESTIVAL

30. 6. 2009

Lepší se to… dneska už padaly i kroupy. Focené přes okno, po kterém se valily proudy vody. A tak to šlo celý týden kolem třetí se přihnala bouře…

29. 6. 2009

Zase leje jako z konve. Anakin sedí ve dveřích s balkónu a nemůže se rozhodnout jestli půjde dovnitř nebo radši zůstane kde je.

28. 6. 2009

U koní máme koťátka

Táta zkracuje třešeň

A Anakin je z toho zmatený…

25. 6. 2009 letní využití krmítka pro ptáčky…

21. Června

2009-06-21T10:45:00.001-07:00

Léto je tu a taky drobné resty… třeba jedno nové hříbátko… Takže tohle je Fineček

A ještě jeden Jurášek…

… a teď ještě jednou.

Čtvrtek 11. 6.

2009-06-11T12:09:00.001-07:00

Souhrn týdne…

Ráno to vždycky vypadá slibně tedy pokud nehledím na to že je na budíku 5 hodin…

… a odpoledne by ani kocoura ven nevyhnal.

a ne každý meloun, který vypadá hezky na pohled je zrovna takový jako si představujete, ale co to je život.

Neděle 7. Června

2009-06-07T11:54:00.001-07:00

Dobývání Pecky. Abych nepředbíhala. Začalo to v sobotu ráno, a vůbec to nebylo na Pecce, ale ve Staré Pace. Dorazila jsem až na půl sedmou, ale holky z klubu už tam strašily od 4 ráno. Chystaly koně a odvážely je do Lomnice na akci Já mám koně, kde také vystoupil i Václav Vydra.

Původně jsem chtěla jet jen jako doprovod s foťákem, ale protože jedna dívčina odpadla, měla jsem koně a fotku nemám ani jednu. Ráno jsme si ještě před začátkem zkusily co vlastně máme jet. Já poprvé, ale Noblesa docela poslouchala tak to vypadalo dobře.

V průvodu před který Eliška Zvěřinová odmítla Žanetě půjčit jejího vlastního koně. Myslím tím Žanetina. Tak v tom průvodu jsme jeli kousek za Vydrou… no aspoň jsme ho viděly, protože na jeho vystoupení jsme zajít neměly čas.

Po průvodu se ještě konal nácvik cvičení na koních a asi za hoďku už jsme šly na řadu. To už se začínalo, oproti rannímu slunečnému počasí, pěkně ochlazovat. Byla tam spousta lidí a koně to trochu rozhodilo, no nás taky. Takže to nevypadalo jako při ranní zkoušce, ale nějak jsme to projely a snad se to líbilo. Kdo ví? Holky pak ještě předvedly cvičení na koních. A nejmenší členové cvičení na lonži. A pak fofrem domů… já jela na Pecku a Žaneta předvádět psa.

Pecka je taky slušný propletenec, takže až zítra někdy taky musím spát.

Středa 3. Června

2009-06-03T14:04:00.001-07:00

Ta kytka se zbláznila… tedy asi spíš ty kytky protože ten propletenec, který od sebe asi už nikdo nerozdělí, (asi ani od okolních žaluzií a garnyží) pochází ze dvou květináčů. Je na ní asi 15 květů, nádhera, jen ta přehnaná vůně…

Musím se pojistit, aby mě z té žaluzie náhodou někdo nechtěl vytáhnout… s tím květem to tak snadno nepůjde…

A další smraďoši stále přybývají…

Krásný kapičky a jak pěkně lepjej… zvláště na podlaze jsou super…

No ale jinak je fakt nádherná a vyhodit jí bych neměla to srdce :)

Pondělí 1. Června

2009-06-01T01:20:00.001-07:00

Středa 27. Květen

2009-05-27T11:17:00.001-07:00

Úterý 26. května

2009-05-26T09:08:00.001-07:00

Jedna fotka z neděle… Ivča “kovářka”. Oddržela skoro všechny koňský nožky, který se ten den upravovaly. Jen Čokčiny mi nechala :D

A pak něco z dneška… Takhle vypadá moje nová záclona, když se ráno vrátím z noční.

Slunce, se právě začíná vytrácet. Že by slibovaná bouře byla na cestě? No dnešní vedro by na ni i odpovídalo. Dokonce ani auta už to nemohla vydržet a vyrazila se koupat… no nebo aspoň jedno. Jeden nepozorný rybář, zřejmě zapomněl zabrzdit a dodal tak kapříkům do vody novou hračku… snad to kapříci přežijí, kdo ví co tam mohlo vytéct…

Neděle 10. Května – Středa 20. Května

2009-05-20T12:46:00.001-07:00

Stále se potácím mezi nestíháním a leností, která mě od návratu z Počátek postihla.

Ta první fotka je od Olčiných rodičů ze “střechy”… něco jako velký balkon. A ta druhá ze dvorka. Ale že jsou ty ještěrky potvory rychlý. Jsou tam dvě. Půl hodiny jsem lezla s foťákem po kolenou kolem záhonů a snažila se je ukecat aby vylezly z těch kytek na světlo… nakonec si jedna dala říct.

Náměstí v Počátkách z věže.

Dům s velkým balkonem a dvěma pidilidičkami… tak tam bydlí Olča.

A ještě jedna z minulého týdne… Po návratu z Vysočiny jsem se dozvěděla, že Fergie se líbilo víc a proto byla Fiona přejmenována na Fergie… a určitě si myslí že bude dostihákem :D

ps: takhle to vypadá hříbě když je na jízdárně jediná kaluž. Asi se jí světlá nelíbí…

Sobota 9. Května

2009-05-16T23:03:00.001-07:00

Zoo Jihlava. tak trochu mi to trvalo, ale konečně jsem se prokousala fotkama…

Tamarín pinčí na válečné stezce :D

Malpa hnědá… celý Dexter z Noci v muzeu :D

Tak kdy už to začne?!?

Fotila Olča já jsem neodolala. Focení se zvířátky to já rád… to přežiju i to focení…

Pokud má někdo zájem vidět další fotky tak tady :D

Pátek 8. Května

2009-05-12T01:38:00.001-07:00

Cesta k Olče do Počátek proběhla v celku poklidně a ještě to odpoledne jsme vyrazily na procházku do Balkova pekla. Cestou se nám poštěstilo něco opravdu jedinečného … malá užovka se neměla na pozoru (hodně neměla na pozoru, my jsme rozhodně nešly nikterak tiše) a nestihla se odplazit do úkrytu dřív než se nám jí podařilo “obklíčit” s fotoaparáty. Chvíli jsme tak omezovaly její osobní svobodu, snažila se nás zahnat tichoučkým syčením a rozšiřováním žlutých půlměsíčků za hlavou (pokus stát se kobrou). Ač to u hádečka o délce cca 25 cm možná i míň vypadalo legračně ani jednu z nás nenapadlo zkoušet k ní strkat ruku a zjišťovat jestli had, který syčí nekouše :o). Na konec jsme jí nechaly zmizet v přilehlé louce. Jen doufám, že stejnou nepozornost už víckrát neudělá… nemusely jsme to být my s foťáky, ale třeba nepozorný cyklista, který by ji přejel.

Pro porovnání… tady je drobeček ve stopě traktoru

No není dokonalá??? Všem co neradi hady se omlouvám, ale je!

A jdeme dál …

Další fotky zde

Čtvrtek 7. Května

2009-05-06T20:55:00.001-07:00

Slibuju, že dneska už něco vložím. Tenhle týden se stejně nic moc nedělo. Trochu jsem si opakovala tvorbu webu a jinak celkem nuda.

Včera se narodilo další hříbátko. Jmenuje se Fiona a tfuj tfuj tfuj, ať má lepší osud než Fergie.

Hlásím se z večerního vysílání… Seznamte se s princeznou Fionou a přejme jí hodně zdraví a štěstí :). Omlouvám se za kvalitu, kromě pár chvilek kdy vyšlo sluníčko, bylo v boxu moc málo světla :(

Co to je? A kdo to sem dal????

No co koukáš neviděls ještě hříbě???

Pro krásu a pro zdraví potřebujem kdo to ví????

Hej ty! Copak to tam děláš v tom koutě???

Na tohle už tam bylo opravdu málo světla, ale to tu prostě musím mít…

Pondělí 4. Května

2009-05-04T02:37:00.001-07:00

Nevím jak to to počasí vždycky pozná, ale pokaždé, když mám dovolenou, kterou nařídí podnik je hnusně… Od rána leje jako z konve. Ani z postele se mi nechtělo. Ale nakonec jsem vylezla a teď sedím u počítače. Doplnila jsem si blog a přemýšlím co dál.

Neděle 3. Května

2009-05-04T02:34:00.001-07:00

Neděle se opět nesla v duchu koní. Ráno jsem vylezla z pelíšku a šupky dupky ke koníkům. Kety na nás stále kašle a nechává si hříbátko pro sebe. Ještě, že nám zapózovala alespoň Daisy s půjčenou kšiltovkou a pan Zvěřina v převleku za bohatého cizince :D

Potom jsme vyrazili na vyjíďku. A protože Iva a Pavla byly nikdo neví proč nějak neschopné dorazit, Štěpán jel na Sítě a já měla Čokču. Jely s námi i obě ponice. Linda brala vyjížďku jako příležitost se s Andrejkou pořádně vyřádit. A Šejla s Pájou se ještě stále snažila vzdorovat co mohla. Vyjížďky jí nijak moc k srdci nepřirostly. Zatím byla na druhé, protože dřív ven nebyla potřeba a tak nejezdila. Snad si zvykne brzo a budou na ní moct menší děti, zatím mají ty větší co dělat se na ní udržet…

Po návratu jsme ještě prováděli chůzi na boso po kamenech. Au, ale prý je to zdravé. Navečer jsme ještě připustili Kikču Rynarem. A uvidíme jestli bude mít za rok hříbátko.

Daisy… nutno dodat, že s ušima dopředu a kšiltovkou najednou fotku nemám. Jak dala uši dopředu kšiltovka přistála na zemi…

Já to tu přijela celé koupit…

Sobota 2. Května

2009-05-02T23:03:00.001-07:00

Nestíhám psát, tak snad jeden závdavek. Doufám, že to večer stihnu doplnit.

Tak nakonec je pondělí a teprve dnes jsem se dostala k doplnění blogu. V sobotu jsme ráno vyrazily ke koníkům. Janička opět dorazila kvůli dalšímu očekávanému hříbátku, ale marně. Ketyna nás stále napíná, ale do 13. května by mělo její přenášení ještě být v normě. Tak jsme alespoň fotily naše jediné “velké” koně. Holky z klubu nám je trošku rozhýbaly v ohradě.

Když jsem dorazila, Jurášek byl po vydatné snídani zjevně znaven…

Dokonce si ve zbytku ustlal :D

Licas a Fleur- ta shoda je opravdu udivující…

Tady si dokonce dědeček po boku roční slečny vyhodil. Jejda za toho dědečka to mě asi Elza zabije (je to totiž její koník) :D

Odpoledne jsem já, Ivča, Pavla, Elza a Jarda, který vyhrál dvě volné jízdy pro dva na Zorbing ve Vrchlabí, vyrazili tím směrem. Fotky z této akce nemám. Byla jsem tak pokakaná strachy před nastoupením do koule, že jsem Ivče špatně nastavila foťák. No hold šikulka se nezapře… Nejdřív jsem jela já s Jardou. Druhou jízdu jsem slíbila přenechat Elze, která si moc přála skutálet se z kopce. Nakonec to dopadlo jinak. Jarda to po první jízdě vzdal a tak jsme jela s Elzou já.

Tak aspoň fotka letáku :D

Večer jsme si ještě holkama ugrilovaly uzená stehna a popily trochu tátova točeného piva…

Pátek 1. Května

2009-05-01T13:43:00.001-07:00

Ráno jsme se probudily okolo půl osmé. Ivča se ráno probudila objímajíce našeho kocoura Anakina. Asi jsem to tu ještě nepsala, ale tenhle kocour je takový ten protiva co se nechá laskavě pohladit, když má náladu dokonce se vtírá. Ale běda pokud si ho někdo chce pochovat nebo mu jen trochu připadá, že ho někdo omezuje. No a taková ruka přehozená přes něj je naprosto nepřípustná… Až na Ivu, sice prý zasyčel, ale pak se nechal v klidu objímat…nevěrník jeden.

A nakonec i přikrýt dekou, což taky obvykle nesnáší…

Po snídani jsme vyrazily do střelnice… les tam naštěstí ještě stál, ale nikdo tam, v ohništi si vesele plápolal malý ohýnek, veškeré dřevo spálené. Ale na druhou stranu odpadky byly v pytli a stál tam prázdný zálohovaný sud. Vzali jsme ho s Ivou jako rukojmí a sháněly Aleše, majitele pozemku, aby se mrknul, cože mu to zpopelnily, kdyby chtěl nějakou náhradu… Kluci měli z pr…e kliku, Aleš je naprosto zlatej a nic co by mu vadilo nezlikvidovali, takže sud dostali zpět. A vše dobře dopadlo…

Les žije…

Ivča…

Po narychlo upečených bramborových plackách (protože jsme ještě o půl dvanácté seděli na čaji u Petrových). V jednu vyrazily ke koním. Tedy nejdřív pro svačinu do Lídlu. Paka byla opět zašvihaná. Nevím, co ty lidi na těch horách pořád vidí a ještě k tomu, když jsou u nás semafory. Musely jsme projet sídlištěm a objet “centrum” velikým obloukem, aby jsme dojeli v rozumnou dobu. Cestou jsme ještě naložily Pavlu (s bolavou hlavou… čím to asi bylo ???)

U koníků jsme udělali nové ohrady z el. ohradníků a vyrazily na cca 3 hodinovou vyjížďku, která se od poslední třetiny změnila v honičku, protože jsem byla na 1900 objednaná na nehty a nějak jsme nestíhali. No letěli jsme cvalem co se jen dalo… Dnes jsem měla Akču, je to docela pohodový koník, jen na můj vkus trochu pomalý, ale má to zase své výhody. Když se cválá nijak moc jí nevzrušuje, že jsou ostatní koně rychlejší, prostě si cválá svým tempem… je pak legrace pozorovat ostatní jak brzdí a mě nebolí ruce :D. Tímto všem děkuji za možnost rychlého odchodu od koníků :), za vykrokování udýchané Akely i za to, že to tam všechno dodělali beze mě.

moje nové nehty

Čtvrtek 30. dubna

2009-05-01T12:47:00.001-07:00

Odchodem z práce nám začal extra prodloužený víkend. Do práce jdeme až v úterý večer na noc. Odezva vedení na přeplněné sklady…

U koníků jsem nebyla, musela jsem trochu poklidit, protože Ivča a Pája u mě měly v plánu přespat. A taky jsem od šesti měla orientální tance. V mém podání pitomé potácení naprostého magora… ale hlavně, že mě to baví :D.

Ivča a Pavla si mě vyzvedly hned po tancích. Ještě jsme napsaly Elze jestli nechce vyrazit s námi, ale odepsala, že je v Borovnici, ale že ve 3 v noci by mohla. Myslely jsme si, že je to vtip. Nebyl, dnes (1. 5.) u koní jsme se od jejího tatínka dozvěděly, že ve 2 v noci vozil Elzu od dohasínajícího ohně k dohasínajícímu ohni po celém Štikově a hledali nás. Marně…

Nejprve jsme vyrazily ke štikovskému hotelu, daly pivko, snědly něco málo grilovaného masa… myslím, že objednávku jako já nikdo jiný za večer neměl… jeden plátek kuřecího, jeden vepřového a vše na jeden tácek. Jooo, hladový prý nemá nakupovat, dovolila bych si dodat, že objednávat jídlo je také nebezpečné. Potom jsme se vyrazily podívat za kamarádem z práce, kterému jsem u svého známého domluvila, že můžou slavit svátek a narozky na jeho pozemku…

Když jsme dorazily na slíbené pivo jímala mě hrůza. Na místě bylo asi 20 rozjařených opilců, kteří v klidu brakovali přilehlou starou budovu střelnice od majitelova dřeva a pálili vatru (dohodnutý byl jen malý ohýnek) v ohništi, které nějaký inteligent před lety založil přímo vedle lesa. Okusili jsme trochu piva a jakéhosi blíže nedefinovatelného alkoholického nápoje, pokusily se naznačit, že to by asi neměli (bez úspěchu) a zase pomalu zmizely. Ještě chvilku jsme poseděli u hotelu. Pája se držela hesla, že se nutně musí opít a neustále mě nutila chodit s ní pro panáky, no hlavně že nechtěla abych jí je platila :D

Za Pájou nakonec dorazil její přítel. Ona odešla s ním a Ivča šla spát k nám. Ještě jsme cestou nakoukly z kopce nad střelnicí jestli nehoří les a odešly asi o půlnoci do hajan. Naštěstí odpoledne přece jen trochu pršelo, tak alespoň to mě malinko uklidnilo, no ale nic moc. S hrůzou sem čekala, kdy uslyším sirény hasičů a co ráno řekne majitel.

Ivča si zvolila na spaní radši gauč i když jsem jí nabízela, že jí půjčím své letišťátko a přespím na gauči sama. Fakt nevím proč se lidi bojí spát 170 nad zemí, když není kolem postele zábradlí… Už na ní spím léta a ještě jsem nespadla. Občas letěl polštář a já se probudila s rukou přes kraj, ale nic horšího.

Středa 29. Dubna

2009-04-29T10:40:00.001-07:00

Po včerejším večeru s Xenou se mi dnes ráno ve 4:40 opravdu z postele nechtělo. Asi jsem věděla proč. Práce byla sice pohodová, ale dozvěděli jsme se, že některé provozy budou mít v příštích třech týdnech místo odpolední směny nucenou dovolenou… Obchody nejdou zboží se kupí ve skladu… Naše dílna jde zatím všechny směny, ale pokud se to nezlepší, dojde určo i na nás… No co se dá dělat krize.

Ke koníkům dnes přišly studenti z novopackého učiliště. Chvíli koukali jak jezdí klubové děti ( Kačenka jim předvedla moc hezký nechtěný kotoul z koně – až ve mě hrklo, když jsem jí, potom co ponice Šejla kobrtla, viděla letět). Ale naštěstí se jí nic nestalo, jen pár slziček ukáplo. Pak se svezli i někteří odvážlivci z řad návštěvníků. A nakonec jsme se šli s koňmi projet ven. Jen na krokovku, protože s námi jela Terka, která jela ven poprvé.

Kobyly už zůstávají na noc ve výběhu…večerní krmení.

Úterý 28. Duben

2009-04-28T11:10:00.001-07:00

Zase nestíhám. Teda dneska jsem stihla blejsknout Juráška cestou od koní, ale psát už asi nic moc nestihnu. Koupila jsem si totiž Xenu a chci jí ještě skouknout a pak do hajan a ráno do práce. S koníky jsme dnes byly na speciální lítací vyjížďce. Ne že bychom nějak moc chtěly, ale kobyly měly dnes svůj den.

“co to tam máš? a není to náhodou k jídlu?

Pondělí 27. Dubna

2009-04-27T12:36:00.001-07:00

Opět nestíhám. Tedy pokud je to to správné slovo. Dalo by se spíš říci, že mě ráno budík zaskočil ve chvíli, kdy jsem ještě nějak nestihla usnout… no a odpoledne jsem trochu vytuhla. Pokus o odraz, ale jelikož bylo už málo světla použila jsem blesk, takže nic moc.

Z novinek mám jenom jednu. Elza a Iva dnes udělaly zkoušky do Kladrub. Takže gratuluju! Jen nám nějak začnou od září scházet jezdci :(

Neděle 26. Duben

2009-04-26T11:09:00.001-07:00

Ani se mi to nechce psát… naše malá kráska do rána umřela. Ještě pozdě v noci u ní byl veterinář, ale ani jeho pomoc neprodloužila její život. Možná o pár hodin. Jak se říká: Koho bozi milují, umírá mladý. …ale mohli jí milovat trochu míň a dát tomu úžasnému tvorečkovi trochu víc času s námi. Však jsme se ani nestihli dohodnout jaké jméno jí dáme. Vlastně jsme čekali až porodí i Ketyna (aby se vědělo jestli ona bude mít taky kobylku, aby mohla dostat jméno Fiona, které si tento rok Žanda moc přála dát). Takže pokud by měla Kety hřebečka byla by to Fiona a pokud kobylku byla by naše malá Fergie (doufám, že to píšu dobře). Ale teď už to je jedno :(

Tuhle fotku jsem nefotila já. Fotila ji kamarádka Eliška Peterková. Je moc krásná, tak jí používám jako vzpomínkovou. Jen jsem jí převedla na ČB…

Život jde dál. I když to bolí, nemůžete říct ostatním koníkům, že nedostanou snídani nebo vodu, protože je vám smutno… a tak i dnešní den musel po ranním smutku pokračovat. Menší děti si odjezdily na jízdárně. Poté co ty nejmenší schovaly draky. Ano draky. Dnes foukal obrovský vítr, že došlo i na ně…

Tenhle je poničený po pokusu o uletění a následném nabourání v poli. No co říct o tom poli, některé sousedské vztahy jsou lepší, jiné horší. A tohle patří k těm druhým. Nakonec jsem pro něj šla já, protože se nepodařilo otevřít zarezlý zámek na bráně. A tak jsem šla přes ní a po indiánském způsobu běhu (co nejníže při zemi), aby mě neviděl majitel pole jsem doběhla k drakovi. Ovšem nikdo mi neřekl, že majitel zrovna brázdí svá pole traktorem na druhé straně než jsem čekala a znenadání se vynoří přes horizont. Opatrně jsem šlapala mezi řádky obilí, aby neměl důvod nadávat, že mu to tam zdupu… no uvidíme jestli se něco bude dít. Rozhodně si na mě přímo na místě nedovolil nic křičet nebo tak podobně.

No a abych tu nechrlila jen jména. Tak tohle je Žanda s dcerou Anetkou. Jak je vidět nejen malí pouští draky. BTW: Žandě a jejímu manželovi Mirkovi (o fotku níž) vděčíme za to, že tu tihle koníci jsou, i za to že je tu tak skvělý klub.

Anetka se přestěhovala k taťkovi…

No a aby to bylo komplet tak sem dám i Anetku a už znáte lidskou část jejich rodiny. Koníky a pejsky postupně :)

Když se schovali draci a odjezdili mrňata, my trochu větší jsme vyrazily na vyjížďku. Dnes speciální. Jana totiž přijela fotografovat… a tak aby jí to nebylo líto vzali jsme jí sebou ven. Půlku cesty s námi šla pěšky a fotila a my si zacválali a zaklusali. A druhou polovinu jsem jí posadila na Čokču, ostatní už museli taky krokem, k občasné nelibosti, protože jsem Čoky musela vést. Dovezli jsme jí v celku až ke stáji. Doufám, že se jí cesta líbila a udělala jí radost, ale ten její batoh bych opravdu celou cestu nést nechtěla, polovinu mi úplně stačil :D

A ještě jedna Eliščina fotka. Já a Čoky na jízdárně, ze včerejška. Tady si zrovna vysvětlujeme kdo koho bude poslouchat co se týče rychlosti. Když má jít za koňmi je k neudržení.

Sobota 25. Dubna

2009-04-25T11:49:00.001-07:00

Včera odpoledne už byl u naší hřibošky veterinář, začala být moc unavená a jen tak polehávala až moc než je běžné. A jelikož od začátku dýchala rychleji, a nic jiného se neprojevuje, řekl, že jsou to možná málo vyvinuté plíce, kvůli předčasnému porodu. Dnes dopoledne sice rychleji dýchala, ale byla čilá. Opoledne se opakoval včerejšek. Vždycky chvíli rychle dýchá a pak na chvilku přestane, jakoby si musela odpočinout :( Asi jí k tomu napomáhá i to teplo. Všichni moc doufáme, že se to zlepší a držíme jí pěsti, aby to ustála.

Tady jedna fotka z dopoledne, na mě si ustlala a Ivě cucala palec :)

úplně jsem zapomněla, moc se omlouvám fotila Péťa, na můj foťák.

Pátek 24. Dubna

2009-04-24T03:33:00.001-07:00

MÁME HŘÍBÁTKO !!!

Už je to tady. První hříbátko je na světě! Kiki předběhla Ketynu, která měla termín mnohem dřív než Kiki a dnes v noci přivedla na svět nádhernou, miločkou a nebojácnou slečnu. Jedním slovem úžasnou.

Musím letět do práce, pokračování až se vrátím…

Tak málem bych zapomněla, mobil se našel. A vlastně díky tomu, že jsem volala ráno Žanetě kvůli mobilu zase padl úklid, protože jsem se dozvěděla o hřiboškovi. Kamarádka Jana mi taky právě píše, že vzdává úklid a v neděli dorazí fotit :)

A omlouvám se, nemůžu si pomoct, ale ještě musím přidat alespoň pár fotek a trochu to tu vytapetovat :)

To by člověk nevěřil, jak je to mazlení a svačení únavné… :)

Tak tady ještě Micuš, aby jí to nebylo líto. Ve stáji byla chudák nešťastná, protože jsem si všímala víc hříbátka. Jinak tuhle číču jsem ke koníkům donesla já. Jednoho dne se nám zatoulala do práce. No a kočka v textilní továrně, kde jsou všude otrávený nástrahy na hlodavce… Samozřejmě, že jí nikdo nechtěl, i když byla mazlíček a velice společenská. Byla to kočička a ty většinou nikdo nechce. A já mám doma dva starší, žárlivý kočičí mrzouty… Nakonec Žaneta svolila, že může ke koním, a moc si ji oblíbila. A Micuš se tam asi taky líbí, mezi koňmi je jako doma, vůbec se jich nebojí a lehne si mezi ně do boxu (jen doufám, že ji někdo z nich nepřehlídne). Ale zatím si vždycky očichali cože to tam leží a obešli ji.

Taky jsem ještě navštívila koníky v ohradě, než se mi je tam podařilo zavřít to byl opravdový boj, asi 5 x se mi vrátili k občerstvovací zastávce (vždycky když jsem šla pro některého z koní co jsou ustájeni jednotlivě). A takhle je to chudinky vyčerpalo. To co vypadá jako mrtvola je Daisy.

No a aby jste mi věřili, že jsem jí v zápalu boje neublížila, a že není mrtvá… tak tu na nás drze vyplazuje jazyk :D

Jen světlo mohlo být lepší, ale bohužel bylo skoro poledne :(

Čtvrtek 23. Dubna

2009-04-23T13:55:00.001-07:00

Dnes ráno jsem se probudila neobvykle brzy, na mně. Rychle jsem snědla cereální tyčinku (ovšem hojně obalenou čokoládou) a z mamčiny ložnice jen zaslechla no to si děláte srandu, Frodo co tady děláš?!? Mamka se probudila tentokrát v obležení druhého kocoura. Fotku jsem nestihla, jak mamka slyší, že chystám foťák, okamžitě mizí z dohledu. Takže vyskočila z postele a kocour s ní, a ve dveřích mě málem smetli i s foťákem v ruce :oD

Jen nakrmím ryboňe a za chvíli vyrazím ke koníkům (už by mohlo být hříbátko), abych se taky stihla vrátit na oběd a odpolední směnu.

Hříbátko nebylo. Tak jsem si aspoň blejskla občerstvovací stanici cestou do ohrady. Žanda z toho moc nadšená nebyla, protože ještě než jsem stačila uklidit foťák “Krpáček” (takový to menší, tmavší co vykukuje cca na prostředku), využila nestřežené chvilky, vyskočila nahoru na břeh a odmítala dobrovolně opustit čerstvě zabranou pastvinu :). Nakonec jsme jí zvládli nahnat zpět a úspěšně všechny koníky zavřít v ohradě. Moc se jim tam teď nechce, neboť část pastviny je čerstvě dosetá, protože jí přes zimu a brzké jaro sežrali skoro i s kořeny. Druhá část pastvin zase potřebuje ještě trochu narůst. Pustit je tam teď, zlikvidovali by ji během pár dní… No a výběh, kam teď chodí je bez trávy… tam by žádná nepřežila stádo věčně hladových kobylek. Protože tyhle koníci budou baštit nepřetržitě dokud něco je, i kdyby měli prasknout … kdo zná fjordy… potvrdí :D

Potom jsem si připravila Čoky a šla na jízdárnu. Prý jsme se obě zlepšily. Nemůžu říct, že u sebe bych něco pozorovala. Stále se vykláním ze sedla namísto správného přenášení váhy a ty přechody mezi jednotlivými chody… no hrůza. Ale Čokča se zlepšila doopravdy. Je fakt super, takový moje zlatíčko. Paličatý, ale zlatíčko.

Od koní jsem dorazila tak akorát včas, abych zhltla studený oběd (ještě, že tu mamku mám jinak bych neměla ani ten) a letěla na poslední chvíli do práce (ještě že mám toho taťku, co měl zrovna cestu a vzal mě… jinak bych to asi nestihla :)) A taky doufám, že mám nějakého takového anděla u koní protože jsem tam zapomněla mobil. Jestli já si jednou někde nezapomenu hlavu, tak nikdo.

Teď tu sedím, přemýšlím co ještě se dnes stalo, ale asi nic. Jen to že jsem tak unavená, že razím do hajan. Málem jsem usnula už v práci, ale tam se to nesmí, aspoň to říkají :)

Tak takhe vypadá náš živý plot po zimě.

Teda z druhé strany už takhle, poslední pokus o záchranu, jestli neobrazí, na podzim půjde pápá.

No a jelikož každý vystavuje kvetoucí třešně, tak nemůžu zůstat pozadu…

…jen nevím jestli nějaké květy zbudou na 1. května :(

Středa 22. Dubna

2009-04-22T14:24:00.001-07:00

Dneska jsem to tak trochu odflákla. Takže jedna nouzovka na poslední chvíli. Mamka už má rozestláno, chystá se do hajan… Jenže nemá kam, její postel zabral Anny a odmítá ji opustit… včera to bylo ještě vtipnější, ležel přímo na polštáři s úplně stejným odhodlaným výrazem…

Úterý 21. Dubna

2009-04-21T14:54:00.001-07:00

Sousedčina kouzelná zahrádka

Paní Makovičková a její manžel bydlí v Praze a od jara do podzimu jezdí každý víkend, k nám do Nové Paky, na chalupu a pečovat o svou zahrádku, která je prostě nádherná.

Pavouček pro štěstí…

Moje první včela.

Pondělí 20. dubna

2009-04-20T13:28:00.001-07:00

Dnes jsem se poněkud zasekla úpravami na blogu (doufám, že jsem zvětšením fotek udělala Barbarce radost :)), a potom hned do práce takže fotka se dnes nekoná, alespoň ne dnešní. Doufám, že to zítra stačím napravit.

A jelikož se ještě prokousávám zoologickou tak jedna zebra Grévyho…

Neděle 19. Dubna

2009-04-19T13:13:00.001-07:00

Dnes opět vysvitlo slunce. To je nádhera, sice není tak teplo jako minulý týden, ale už jen to světlo potěší na duši i na těle. Taky u koní se dnes měli všichni k dílu. Asi budu ječet častěji :D.

Dopolední jízdárna proběhla v duchu krocení divokých koní na divokém západě. No dobře spíš krocení divokého koně. Anýs se nám po zimě nějak zpaličatěl. A pokud může chodit po jízdárně kudy chce a jakým chce tempem tak je docela spokojený. Horší je když jezdce napadne s ním nesouhlasit. Nakonec všichni přežili, takže dobrý.

Odpoledne přijel Vojtík, malý klučina, který k nám jezdí 2x týdně na lonž na poníka. A jeho malá sestřička, která se ještě do včerejška na koně bála jen sednout i když se držela mamky, se dnes nemohla dočkat až bráška dojezdí, aby jsme jí taky kousek svezli. Ještě ani moc nechodí, ale koně se jí zalíbili. Včera měla prostě den D. Překonala strach a už jsme jí nemohli z koně dostat :) Udělala tím svojí mamce moc velkou radost. A nám taky.

Pak už jsme jen pochytali koně, vyčistili a vyrazili na vyjížďku. Štěpánovi jsem nechala Čokču, vlastně to byla dřív než jsem mu ji přebrala jeho konice. Teda klubová, ale jezdil ji on. Já si vzala Noblesu, alias Knedlíčka a honácké sedlo. Měla jsem ho poprvé a nebylo to nejhorší. Asi si ho občas půjčím :) Vyjížďka dopadla taky dobře, nikoho jsem neztratila, s nikým neproběhl kůň nikudy kudy by neměl. No prostě přežili jsme a zítra skončí bezvládí, vrátí se Žaneta a převezme chod klubu pevně do svých rukou.

Tak kde je to stádo co mám sehnat šéfe?

Bára a Šejla v akci. Jen to sedlo je jí menší :)

Reinar

Kámoš

Juráš

Sobota 18. Dubna

2009-04-18T12:36:00.001-07:00

Dnes u koní přetekla míra mé trpělivosti. Dodnes jsem chodila po stáji a když bylo něco nedodělané radši jsem to udělala sama než se s někým dohadovat. Jenže dnes už to děvčata poněkud přehnala a se svým dohadováním kdo co dělal a dělá nakonec ani nedokydaly koním, nepodestlaly je a ani se neobtěžovaly dát jim vodu. Opravdu mě vytočily na nejvyšší obrátky takže jsem všechny seřvala a zítra se nejezdí dokud nebude všechno hotové. Snad mě ten vztek do rána přejde.

Tuhle ještěrku našly holky zašitou v pilinách

Nácvik přechodu horským průsmykem… na hromadě vybagrované z výběhu.

Tak jo už mě ten vztek trochu přechází…

Pátek 17. Dubna

2009-04-17T14:19:00.001-07:00

Dnes jsem propásla tak nádherné světlo na focení až se mi chtělo brečet. Ale co se dá dělat na koně si foťák nevezmu. :( Nakonec jsem tedy nefotila. Ale zase jsem stihla upravit nějaké fotky ze Dvora a doplnit trochu galerii.

Tak jedna fotka z neděle…

Čtvrtek 16. Dubna

2009-04-16T11:00:00.001-07:00

Hurá, hurá, hurá. To je poprvé co mě Čokča na jízdárně opravdu potěšila. Dnes byla opravdu zlatíčko. Snad bude i v sobotu na tréninku.

Šárka u napajedla

Středa 15. Dubna

2009-04-15T21:23:00.001-07:00

Úterý 14. Dubna

2009-04-15T21:15:00.001-07:00

V čerstvě okopaném záhoně to se to spinká :)

Pondělí 13. Dubna – Nevelikonoční Velikonoce

2009-04-14T01:58:00.001-07:00

To že je Velikonoční pondělí jsem jen letmo zaregistrovala podle vajíček na tvrdo a nezvykle velkého množství sladkostí na kuchyňském stole. Na rychlo jsem koledníkům uzmula jedno vejce k snídani, sušenku ke svačině a začala se pakovat ke koním. Slíbená Velikonoční vyjížďka je určitě lepší než nářez od přiopilých sousedů :D. No pravda jedněm sousedům jsem uniknout nestihla, ale ti byli docela jemní. U koníků mě čekaly ještě dvě pomlázky, ale pan Pfefr to bral spíš symbolicky a jeho dcera Anetka byla také jemná. A navíc se s námi pan Pfefr ještě rozdělil o čokoládu, kterou vykoledoval.

Na jízdárně jsme odjezdili děti a koně, kteří nejezdí na vyjížďky. Snažila jsem se sice ukecat Ivu aby si za mě vzala “krokodýla” Belindu, ale neuspěla jsem a “musela” jezdit dvakrát. Než jsme dojezdili na jízdárně, holky co zůstaly na ve stáji připravily ostatní koně. Pak se ještě malá Anetka svezla na Licasovi a hurá ven. Na Čokynce. Poprvé mě vzali na úžasnou vyjížďku bukovým lesem, jako v pohádce jsem si tam připadala. Vlastně jsem každou chvíli čekala, kdy zpoza stromu vykoukne nějaký ten elf. Jednou tam budu muset vyrazit s foťákem, ale na koně si nemám odvahu svého miláčka vzít.

Po návratu si Licas a Fleur zaskákali ve volnosti (Fleur skákala poprvé v životě) a já a Jana jsme je fotili. K večeru Jana vyrazila ještě fotit hřebce do ohrad, ale já už neměla dost sil. Zato ty fotky jí budu asi do smrti závidět :). Večer jsme už jen zavřeli koně, zkontrolovali Kety, protože termín porodu už se kvapem blíží a vyrazili každý ke svému domovu. Nevím jak ostatní, ale já byla utahaná a spálená od sluníčka a ráda, že zapadnu na gauč.

první neohrabané pokusy…

a tady už nám to jde :)

Dolče, za normálních okolností všežravci nechutná jogurtový nápoj. Tak pozor na to co pijete :D

Licas a Fleur

Neděle 12. Dubna

2009-04-12T23:32:00.001-07:00

Přípravy na Velikonoce se nekonají. Ráno o půl deváté vyrážíme s Janou vlakem ze Staré Paky do Dvora Králové. Vlakem jsem jela před dávnými a dávnými časy, takže už vlastní cesta byla zážitek.

Ve Dvoře na nádraží jsme zjistili, že autobus k Zoo zatím nejezdí, ale naštěstí tam byl alespoň jeden, který nás dovezl na náměstí. A zbytek, co by kamenem dohodil, jsme došly pěšky. Jelikož je kamarádka Jana vlastníkem ZTP průkazu a všude mě hlásila jako doprovod, připadala jsem si jak Alenka v říši divů. Všude vše zdarma, až na malé symbolické částky za vlak a vláček v zoo. Když nám paní u pokladny do zoo řekla, že po nás nechce ani korunu, koukala jsem na ní jako kdybych před chvílí spadla z Marsu. Nemůžu popřít, že to byla velice příjemná záležitost a laciný výlet, ale na druhou stranu, zdraví bych za to vyměnit nechtěla. Janě jsem za to, že mě sebou takhle vzala opravdu vděčná.

Až do večera jsme se pak toulali po zoo a fotili a povídali si a fotili... Což mě přivedlo k poznatku, že mému foťáku na tyto akce opravdu chybí náhradní baterka a další karta. Budu s tím muset něco udělat :) Jinak jsem si dnes užila fakt super den a doufám, že se do Dvora brzy vrátím. Také proto, že jsem slíbila výlet do zoo Barbarce. No, ale možná se jí pokusím ukecat na Liberec, tam už jsem dlouho nebyla.

Takhle zblízka jsem viděla vlak poprvé od nehody s Dolčou. Jsem docela ráda, že jsem se odhodlala.

Ne vždy mi sklo v zoo vadí tak moc…

a jeden pokus o fotoalbum… doplním odpoledne, jen jsem chtěla zkusit jestli to funguje :)

Zobrazit celé album

Sobota 11. Dubna

2009-04-12T13:27:00.001-07:00

Takže zase nějaký čas uplynul. A co jsem za tu dobu zvládla, no a nebo taky nezvládla. Co jsem zase nezvládla je uklidit, dá se říct, že této činnosti zdárně vzdoruji, ale tuším, že se jí nadále vyhýbat nemohu a budu muset zvolit konkrétní datum. Ten den odpojím internet, abych nemohla hrát ikariam, ustřihnu kabel od antény, dvdčko zamknu do skříně a samozřejmě se zamknu doma a klíče vyhodím oknem ven, aby mě náhodou nenapadlo odjet ke koním. No a snad to jednou už konečně vyjde. A co jsem stihla od minulého zápisu? Ještě jednou shlédnout vystoupení Ordo Kromen a udělat další sérii fotek. Tentokráte za slunečného počasí. Ještě, že bylo tak hezky, cestou do Jičína se mi zaseklo okénko u auta, ještě že mám Barbarku Liduš a jejího Ferdu (škoda Favorit). Jinak jsem mohla jet domů. Kromě Barbarky a její dcerky Marušky jsem se zase po hodně hodně dlouhé době setkala s Béďou a Martinkou a to setkání mě moc potěšilo. Dokonce jsem od té doby byla u nich na návštěvě a Béďa zase u nás na kafču. Jsem opravdu ráda, za tohle setkání.

Láska na první pohled. A taky okénko, které nešlo zavřít.

Olaf alias Pavel Novák na koníkovi Athos.

Od posledně kolbiště vyschlo a tak se kluci vrhli do rvaček naplno.

No a ještě aspoň Sumáčka, tohohle krasavce si nemůžu odpustit :) Jen ty lampy kdyby tam nebyly :(

No a za tuhle fotku asi dostanu pěkný vylágoš, ale tohle je Béďa.

No a samozřejmě koně ty stíhám stále, i když se táta vzteká, protože se pracuje na zásobách dřeva na příští zimu. V rámci klubu máme každou sobotu jízdárenský trénink s trenérkou Soňou. Dnes jsem měla svou oblíbenou kobylku Čokču. Měla svůj den, už při krokováni se domáhala pamlsků tak nepříjemně, že jsem jí musela pomocí bičíku vykázat do patřičných mezí, jinak by mě asi tou svojí hlavou dubovou utloukla jak s ní nevrle mávala. No a na jízdárně … v klusu se pokoušela se všemi ostatními koňmi závodit a ve cvalu. No na poprvé dobrý, a na podruhé to nejdřív rozpeckovala co to šlo (vůbec jí nezajímalo, že nesouhlasím) a pak, když si našla svoje místo na místě zastavila. Potvora jedna málem mě tím svým kouskem nechala vystoupit. Ale jinak když se uklidnila tak to s ní docela šlo. A stejně jí mám pořád nejradši, palici dubovou. Venku na vyjížďkách je totiž moje zlatíčko.

Nová strategie kopání slámy… předvádí Pavla

Čoky

Po tréninku dorazila kamarádka Jana. Taky fotí. Nejradši asi šelmy, ale koníky taky nepohrdne :). Vlastně doufá, že by tenhle víkend třeba mohlo být první hříbátko, ale zatím to nevypadá. Chvíli jsme koukali na Elišku a Likase, kteří po nás ještě nastoupili na jízdárnu, udělali si pár fotek a i s foťáky vyrazily nahoru do ohrady mezi koníky. A zítra razíme na ty šelmy. Do Dvora Králové.

Elis s Likasem

Flér

29. Březen 2009

2009-03-29T11:06:00.001-07:00

Ordo Kromen, potulní rytíři a mí kamarádi dorazili tento týden do nedalekého Jičína. Konečně jsem je zase po dlouhé době viděla. Pravda většinu z nich poprvé, protože původní sestava se rapidně proměnila oproti té, kterou jsem potkala před dvěma lety, ale jsou pořád stejně dobří, vlastně lepší. Takže kdo jste poblíž zajděte na ně a pořádně fanděte. Je jedno které straně, ale ať vás z toho pěkně bolí v krku!!!! Ještě nemám všechny fotky přebrané a upravené, tohle je taková ochutnávka. Fanda a Romeo.

Malý šáša, ohlašující přestávku, jehož totožnost je mi zcela neznámá.

Rytíř Olaf, pravý záporný hrdina, alias Pavel Novák na koni Athos.

Nový záporák na Sumovi…

A to je pro dnešek vše, pokračování až se prokoušu zbytkem fotek.

23. Březen

2009-03-26T14:58:00.001-07:00

Březen za kamna vlezem... no nebo spíš na radiátor.

A ani se není čemu divit, za oknem se totiž koná tohle ...

Jsem flákač...

2009-01-27T23:41:00.000-08:00

... ne že bych nefotila, ale tak nějak se mi to nechce přebírat a upravovat atd. ...tak alespoň rychlý průlet zimou. Dole jsou nejtarší fotky.

Lindička

Sníh už taje a Dolča se snaží v břehu na jízdárně najít nějaké kořínky, nebo co to tam vlasně noruje...rozhodně nakonec to vypadá následovně.

Zkouška nového objektivu. Tentokrát je to krátké sklo :)

Těžká práce fotografova

Čoky

Šárka, Belinda a Majla

Čoky

Belinda

Flér, náš nový kousavý přírůstek... :D

Lítačka v ohradě

Dazy

Flér

Čoky

Dolča ve výběhu...

... ani bolavá noha jí nebrání v tom se pořádně proběhnout. Je to hold silná holka a velká bojovnice

Letos se u nás zima vyřádila... Tolik sněhu a tak dlouho :)

Jurášek. Deka kterou dostal mu nejspíš nevyhovovala, protože jí zanedlouho zničil a nadšeně si užíval válení ve sněhu bez ní :)

Předvánoční návštěva u Olči. Kdesi mezi Počátkami a Táborem.

Zimní výzdoba před zemědělskou školou v Táboře.

3. Ledna 2009

2009-01-03T00:59:00.001-08:00

9. Prosince: den nemám už tušení kolikátý

2008-12-09T11:27:00.000-08:00

Tak jsem zase jednou vytáhla foťák. Kocour spící ve dřezu na nádobí se jen tak často nevidí :D

22. Listopadu: den 73.

2008-11-22T03:47:00.000-08:00

Stále nestíhám. Myslela jsem, že se to s koncem prázdnin a táborů u koníků změní, ale od konce táborů už uběhlo dost času a nic. Nestíhám uklízet, nestíhám nakupovat, nestíhám dělat úkoly z angličtiny, zalévat kytky a čistit akvária, ani fotit nestíhám, když už se na chvilku zastavím doma jsem tak unavená, že jsem ráda, že si nahřeju nohy ve škopku horký vody dám si čaj a někam upadnu. Tenhle týden je to ještě násobeno noční směnou. Ráno přijdu domů v šest a jdu spát, když mám štěstí Deny, tátův pes dostane štěkací záchvat až tak okolo jedenácté. Pokaždé si vzpomenu na Raffiho z Barčina blogu. To by bylo pro Denyho správné jméno. Taky Rafan by docela šlo...

Tak právě dorazil Frodo, můj kocour a rozhodl se mě vypudit z mé židle. Nejdřív mňaukal, pak do mě strkal nohama, no a teď když viděl, že neuspěje mě obejmul packama, naposledy mňauknul, opřel si mi hlavu o záda a usnul.

Takže pokud má "Rafan" dobrou náladu spím někdy v kuse i 6 hodin. Kdyby aspoň trouba šel štěkat ven jenže on si sedne do verandy, tj. před naše dveře. Zní to jako by vám seděl na polštáři a nezbývá nic jiného než vylézt a vyhnat ho. To bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli.

Takže co nám minulý týden dal a vzal. No tak především se mi Frodo stále snaší sebrat moji židli. Chudák na půl sedí a na půl spí za mými zády a stále mi taktním strkáním naznačuje, že je to momonetálně jeho teritorium. Sleduji ho při tom počínání v zrcadle, stálo by to za fotku, ale když vstanu a půjdu pro foťák už si nebudu mít kam sednout :). Jinak nám týden přinesl sníh, když tak koukám z okna takových dobrých 12 cm minimálně a přicházející mraky naznačují, že to stále není konec. Ale zatím svítí slunce, takhle z okna je to moc pěkné, ale když jsem ráno po cca 2 hodinách spánku vstávala abych si v polobotkách došla koupit zimní boty, moc příjemné to nebylo. Ještě, že mám auto a probrotit jsem se musela jen ze dvora a z parkoviště. Ještě jsem v lékárně přikoupila nějaké B, protože mám stále popraskané koutky a jela domů.

Také nám tento týden přinesl nový sporák, tedy přivezli a přinesli ho pánové z elektry a zatím stojí ve verandě a dělá Denymu společníka, při záchvatech štěkání. Už je to vymakaná mašinka, ale psa bohužel ještě okřiknout neumí. :)

Dále by dnes u koníků mělo přibýt nové hříbátko, ne od našich kobylek, ale koupené. Dnes pro něj jeli. Doufám, že měli nebo mají (nevím zatím jak jsou na tom) dobrou cestu. Ten kocour to prostě nevzdá!!!

Tenhle týden si ovšem taky chtěl brát a místy i bral. Kamarádce Ivě přejeli jejího milovaného kocourka Tygříka. Takový to byl krásný moráč. Jen se hrozně bál lidí, ale za kousek vinné klobásy (cca 10cm :)) se ode mě jako od cizince nechal i pohladit. A taky Šejla měla na kahánku. Jednu noc, nevíme co jí popadlo, sežrala všechnu podestýlku a dostala hroznou zácpu. 3 dny odmítala žrát a pít a měla velké bolesti a nebýt kapaček, podávání vody nosojícní sondou a injecí proti bolesti určitě by nepřežila. Až včera se konečně vše uvolnilo. Už pije a žere tak se snad brzy vše vrátí do normálu.

16. Listopadu: den 67.

2008-11-16T07:58:00.000-08:00

Dnes jsem měla proti včerejší kladrubačce pořádnou změnu. Šejla, ta malá strakatá potvora :)měla dnes den D. Na jízdárně předváděla s chudákem Nikčou pěkný prasečinky: úskoky, vyhazování a různé podobné naschvály. Po té co jsem jí dostala já jsem zjistila, že to uskakování není nic moc příjemného, ale nakonec jsme si to přecejen trochu vysvětlili. Potom jsem si šla ještě na chvilku sednou na kobylku co se obsedá. Opravdu jen na chvilku v kroku za ostatními koníky a Žaneta mě ze země ještě jistila lonží, kdyby jí napadla nějaká hloupost. Byla hodňoučká, takové malé zlatíčko. No a na konec to nejnebezpečnější. Hřebec Juráš se stěhoval z boxu na pastviny. A dovést ho pod prudký kopec, při jeho divoké nátuře, podpořené delším stáním a nudou v boxu (nešlo ho momentálně nikam pustit, protože v hale je Dolča, a na jízdárnu už to taky nešlo neboť hned vedle je ohrada s kobylami.) Žaneta ho vedla z jedné strany na štajgru (nevím jak se to píše :))(železné oko které se dá koni do huby podobně jako udidlo, aby byl ovladatelný. Pro koně je bolestivé pokud se použije silou, ale pokud se jedná o nezvladatelné zvíře je to skvělý pomocník.), z druhé strany pan Pfefr její manžel ho přidržoval jen za vodítko připevněné k ohlávce, aby nemohl pošlapat Žanetu, která ho přes štajgr mohla jakž takž brzdit. Já před nimi nesla granule na případné uklidnění, odměnnu a nebo nalákání, kdyby někudy nechtěl jít. No ten pocit, když jsem slyšela, že začíná bláznit za mými zády (i když jsem byla malinko bokem) a myšlenka, že by se taky mohlo stát, že se jim vytrhne nebyla moc příjemná. Několikrát se chtěl rozeběhnout, kopal zadníma a chtěl se stavět na zadní, ale zvládli ho a nakonec jsme ho zdárně zavřeli v jeho novém bydlišti... a takhle to vypadalo, když ho vypustili. Jinak je to miliónové zvíře, v boxe k němu chodí děti kydat a čistit. Ale jak má prostor tak vybíjí nahromaděnou energii až strašidelným způsobem. Kvalitu omluvte bohužel nebylo světlo a on to zpomaleně dělat nechtěl...BTW Už chápu proč na něm nikdo nikdy nechtěl jezdit. Prý to samé dělá i se sedlem... :(

Ostatní fotky, až je doupravím budou v dohledné době zde

15. Listopadu: den 66.

2008-11-15T12:38:00.000-08:00

Ranní budíček v 6 sice nebyl nic hrozného po týdnu ranní a vstávání v 4:40, ale v sobotu ráno to stejně není nijak milé. Jediné co mě mohlo utěšovat bylo to, že kdybych nejela do Kladrub, už od půl šesté bych stejně kmitala v práci. Jako každý rok před Vánoci přišly velké zakázky a s nimi přikázané přesčasy... no ale co lepší než, kdyby propouštěli jako ve všech textilkách okolo.

V 7 jsem skočila do auta, dojela pumpnout bankomat o penízky, stavila se pro Ivu a její maminku u nich doma a vyrazili jsme ke koním. Tam už pan Pfefr, Lucka a Štěpán kydali a krmili koníky abychom mohli co nejdříve vyrazit. Byli jsme totiž ještě před vlastní hodinou jízdy pozváni na návštěvu k Regnerovým. Do Kladrub jsme vyrazili dvěma auty. Pan Pfefr, paní Pfefrová, jejich dcera Anetka a Lúca jeli jedním a pan Zvěřina, Eliška jeho dcera, Štěpán, Ivča, její mamka a já druhým. My měli trochu zpoždění díky zastávce v Lídlu a nákupu nějakých drobností pro naše hostitele. Pan Regner učí na Kladrubské škole a zároveň je šlechtitel (teď nevím jestli ho nazývám správně tak se kdyžtak předem omlouvám) Kladrubského chovu. Jeho paní také dříve učila na škole. Oba jsou moc milí a přátelští a jsme pozvaní na další návštěvu, na kterou máme zakázáno přivést jakékoli další dárky, prý máme předplaceno dopředu :) Přivezli jsme orchidei, bomboniéru, kávu a ještě nějaké čokoládové laskominy a pan Pfefr ještě hezkou řezanou květinu.

Po tiramisu jsme vyrazili do nedalekého hřebčína. Trochu se zpožděním, jako obvykle, jsme se přihnali po půl jedenácté na naši lekci jízdy od půl jedenácté. Rychle jsme se převlékli. Tedy Ivča, Eliška a já, ostatní se přijeli jen dívat. Potom jsme dostaly helmy, nepomohly ani mé protesty a taky jsem jednu vyfasovala. A snad proto, že jsem celou dobu říkala, že nechci vysokého koně to dopadlo tak, že když jsem řekla, že si na velkých (velkých jako větších než fjordíci) koních nejsem moc jistá, dostala jsem tu nejvyšší, za to prý nejhodnější kobylku. No sedlání se jí rozhodně nijak zrovna moc nelíbilo, nehledě na to, že jsem na ní skoro nedostala, takže mi náš Kladrubský trenér musel trošku pomoct... jmenuje se Ivan Merta a vřele doporučiji je moc hodný a trpělivý.

Hodina se povedla, sice jsem měla trochu problém přizpůsobit se kobylčině dlouhatánskému kroku, a celou dobu se hrbyla a krčila (dělám to když se na koni necítím dostatečně v bezpečí), ale nakonec jsem jakžtakž svůj strach z výšek překonala, jen cval jsem dobrovolně vynechala kvůli svému dalšímu drobnému problému. Jelikož jsem vždycky byla zvyklá jezdit ven do otevřeného terénu, uzavřené prostory a cval na koni mi moc nejdou dohromady. Sice jsem od doby, kdy jsem odmítala cválat i na jízdárně, docela pokročila, ale takhle malá hala a tak velký kůň, to nebyla zrovna má příjemná představa. A tak si holky zacválaly sami a já čekala na prostředku. A protože Eli nemohla svého koně nacválat nastala změna, já dostala jejího koně a ona mého... já věděla proč jsem na tý obrovský kobyle nechchtěla cválat, lítala okolo haly jako blázen a zatáčky brala v náklonu jako závodník na motorce... Při krokování jsem už zůstala na Eliščině kobylce, ta nedělala tak dlouhý kroky a hned jsem věděla, že příště rozhodně chci menšího koně, pro mě jsou pohodlnější, dokonce mi ani nevadilo, že na ní jezdím bez třmenů... pokud mi vrchní fotografové dodají fotky možná uvidíte jak to vypadá, když člověk se 150cm sedí na obrovském koni... asi jako by na něm sedělo pětiletý dítě :D Ale pro dnešek jen něco málo co jsem mohla vyfotit sama...

Tohle je má oblíbená. To hříbě přesně jakoby říkalo: "Jak nekrmit koně! Dejte to někdo pryč!!!

A pokud by vás zajímalo jaké bude počasí v příštích dnech... zima. Anny nabírá teplo z radiátorů.

11. Listopadu: den 62.

2008-11-11T11:33:00.000-08:00

Páni toto letí, už sem zase o 2 měsíce blíž k příštím narozeninám... Nemohl by někdo ten čas zastavit??? U koníků se začínají rýsovat přístřešky pro koníky co budou trávit zimu na pastvinách. Většinou jsou to hřebci. A takhle to vypadalo před pár dny... Tady se v pozadí na svůj domeček těší Kámoš.

A tahle už víc připomíná dnešek, ale dnes už zase práce postoupily o kousek dál...

10. Listopadu: Den 61.

2008-11-11T11:26:00.000-08:00

Fotku opět nemám. Zato jsem cestou z angličtiny na pumpě, kam jsem za poslední peníze před výplatou, zajela pro benzín do vysychající nádrže zjistila, že ... Benzín klesl pod 27 korun za litr a to na Benzině, kde je benzín nejdražší v našem okolí !!!! Dobrá zpráva pro mou nádrž, horší pro mně co se týče hodnoty mých akcií ropného průmyslu... :(

9. Listopadu: Den 60.

2008-11-10T06:40:00.001-08:00

Už jsem si nějak odvykla na sedlo, dneska mě po těch dvou koníkách nějak všechno bolí. Tak vyrážím alespoň s foťákem. Však jste si určitě všimli, že přibyly fotky do včerejška, že jo? Tak tohle je Majla, jedna ze starších, za to velmi akčních kobylek. Vyhazování, které předváděla, když jsem přicházela mi však před foťákem nezopakovala, ale tuším, že Iva byla ráda.

8. Listopadu: Den 59.

2008-11-08T09:02:00.000-08:00

U koníků bylo dnes veselo. Opět jsem tam vyrazila dopoledne s tím, že nejdýl do 3 budu doma. No co mám říct... nebyla. Dorazila jsem po půl šestý.
BTW Dolča pozdravuje všechny co jí drželi pěsti. Je teď trochu rozmazlená, a řekla bych, že i mnohem paličatější :). Ale chodí! A v kroku by dokonce laik ani nepoznal, že měla nějakou nehodu. Klus už je horší a cval zkusila, když minulý víkend měla jít do jízdárny, aby se tam mohla volně procházet a ukousnout si nějakou travičku... za nesouhlasu všech přítomných hned po odvázání z vodítka vystartovala cvalem a házela kozelce. Všichni se jí snažili chytit, ale marně. Domů šla samozřejmě po třech. Takže na konec přišla o volné venčení i travičku a musí se spokojit jen s lonžováním a krokem. Ale to neva, že to zatím rychlejc nejde, hlavně, že může chodit a to ostatní přijde časem. Prostě, abych se dostala k tomu co jsem chtěla říct. Drželi jste ty pěsti fakt dobře! Tady zrovna dělá liánu, obtáčí se okolo sloupu a žadoní o něco dobrého... bohužel musíme její vášeň pro cokoli k snědku krotit a tak občas kouká i takhle smutně...

Taky jsem si dnes zajezdila hned na dvou extrémech. Nejdřív na ponici Šejle, protože jsem prý nejlehčí a potřebovala trochu srovnat. (Tedy nejlehčí krom dětí, ale ty si zase ten malej paličák odnese kam chce). No ne že by si mě taky neodnesla do boxu, když jsme jeli kolem... Tak nevím nevím :D No a na večer jsem si pro změnu sedla na Likase. Koníka jedné kamarádky. Je to starší plnokrevník a v kohoutku má asi 165 cm. Pro mě, která má panický strach z výšek a bojí se i metr nad zemí, poměrně nezvyklé. Ale přežila jsem. Ještě párkrát a už to bude dobrý. Dneska už mi taky nepřipadal tak vysokej jako když jsem na něm seděla poprvé. Dokonce jsem i klusala, jen kdyby kůň někam uskočil, tak bych nejspíš seděla na zemi. Tak jsem si byla jistá v sedle :). Na to, že máme jet co nejdřív do Kladrub, kde se chci zkusit projet na "národní chloubě"... no řekněme, že očekávám slušnou ostudu. Ps: dnes jsem se dozvěděla, že možná bude v klubu malé překvapení...ale jelikož sem chodí i holky z klubu a je to zatím tak trochu tajné tak to psát nebudu. A další novinka: máme u koníků dvě nové kobylky. Kiky a Belu. Zatím nejsou "naše", ale vypadá to nadějně. Jen co si nezapomenu ke koním vzít foťák budou tu zvěčněný. Omluvte kvalitu, přecejen blesk je blesk...

6. Listopad: Den 57.

2008-11-06T13:21:00.000-08:00

Dnes ráno bylo fakt super počasí. Sluníčko svítilo a tak jsem ač je to u mě neobvyklé vyrazila na procházku. Jen takovou docela maličkou. Tuhle první fotku sem dávám jen abych viděla co mám vylepšit. Původně jsem si brala teleobjektiv, kdyby "tam" náhodou byly srny. No byly, ale potvory se objevily až ve chvíli, kdy už jsem ho měla vyměněný za obyčejný na focení kapiček. A než se mi podařilo vyměnit objektivy, byly už daleko i na něj. Mám jen 200, teda "jen" mám co dělat i s ním abych ho unesla :D. Takže tady jedna rozmazaná prchající srnka, ale při troše trošku větší snahy se dá i rozeznat :D

Tady jsem si nemohla vybrat tak dávám trochu víc fotek. Moc mě potěšilo, že některý ( z tý hromady co jsem dělala hokusy pokusy) taky vyšly. To je hrůza chtít vyfotit kapičky, aby byly trochu vidět, s objektivama co ostřej jeden od půl metru a druhej od dvou. Trošku to zachránili výřezy, ale zázraky taky nedovedou. Velká fotka z toho nikdy nebude :(

U téhle se dobrovolně přiznávám, že jsem změnila barvu... Občas při úpravě Rawu neodolám...

Tahle sice nemá ostré žádné kapičky, ale mě se moc líbí, je taková uklidňující. Moc ráda se na ní dívám.

5. Listopadu: Den 56. Bít nebo nebít toť otázka

2008-11-05T13:46:00.000-08:00

Ne opravdu jsem se nespletla, má tam být měkké i. Tak tohle poslední dobou vídám, když jen otrochu otočím hlavu od svého monitoru. Ano můj miláček si opět našel nové místečko na spaní a za boha si nenechá vysvětlit, že tohle ne. A proč bít nebo ne? No zaprvé jsem si donedávna nechávala o polici níž foťák (už nenechávám. Kdo ví, kdy ho napadne změnit podlaží.) No narovinu kdyby si vybral tu s foťákem tak už bych asi neměla koho fotit... A za druhé ten zmetek mrňavej si jako přistávací a startovací plochu k nástupu na odpočinek a následný odchod vybral můj stůl, a kdyby jen ten! Nejradši se trefuje na klávesnici. Zvláště ve chvíli kdy něco píšu je to opravdu příjemné. A v tu chvíli je právě na snadě ta otázka... Jinak ho mám v celku ráda, vždyť jsem si ho sama vypiplala injekční stříkačkou a sunarem, protože kočka neměla po 3 denním porodu a následné operaci mléko, ale občas bych ho fakt nejradši zbyla jako hada :).

Dnes se mi jinak stala zvláštní věc. A opravdu mě potěšila. Dnes jsem přehádala Scotta (můj učitel angličtiny). Ani ne tak přehádala, ale měla pravdu a on musel uznat, že se spletl, a že moje odpověď je správná. Hlavně vysvětlit mu v angličtině proč chci použít tohle modální sloveso místo toho druhýho byla to fakt fuška. Ale ten pocit stál za to.

2. Listopadu: Den 53. - Poslední růže

2008-11-02T12:19:00.000-08:00

Včera moje sousedka a kamarádka stříhala růže (před zimou). A tohle byla jedna z mála, která ještě kvetla, vlastně se teprve chystala rozkvést a měla ještě další poupátka. Protestovala jsem a chtěla po kamarádce, aby jí přeci nechala dokvést. Stejně ji ustřihla a dala mi ji do vázy. Dnes se krásně rozvynula a úžasně voní. Takový poslední záchvěv léta v plýskanicích a chladu podzima.

Posledních čtrnáct dní jsem tak trošku nestíhala. Sice jsem pár fotek sem tam nějakou cvakla, už jsem nějak nestíhala je sem dát. Tak jen ve skratce co se dělo. Žaneta, majitelka koníků kam chodím, musela do nemocnice a tak jsem trávila své dny tím, že jsem chodila do práce, ke koním, na angličtinu a spát, většinou ne ani na tak dlouho, co by moje tělo považovalo za dostatečný odpočinek. Děti u koníků byly občas super a občas na zabití, ale nakonec jsme přežili všichi, včetně koní, a Žaneta se vrátila z nemocnice v pořádku. Musím zaklepat, ještě nemá ani vyndané stehy, ale už běhá u koníků a honí děti do práce :). Musím jí za to obdivovat.

Jediné specialní akce, které jsem za ty scházející dny stihla byla oslava 10letého výročí firmy Lohman a Rauscher, kde pracuji a dušičková návštěva hřbitova. Oslava byla pěkná, jídla dostatek, pití také (ovšem alkoholické jen omezeně, asi se báli, že bysme se mohli ožrat, a ten stan obřích rozměrů, co nám na oslavu za velké prachy nechali postavit, poškodit :D). Přednášky na téma prosperity firmy byli na druhou stranu dost nudné a nekonečně dlouhé. Po nich následovala večeře a oldies disco, které bylo zase pro změnu docela krátké. Ukončení bylo takové, no řekněme rychlé. V devět nám dj řekl, že je konec, a i když naše vrchní velení povolilo prodloužení o půl hodiny, během posledních tanců jsme sledovali lidičky patřící k tomu stanu, jak odnášejí obří fíkusy, stahují ubrusy ze stolů a podobně. No prostě nám jasně dali najevo, že je konec :)

Tak takhle to vypadalo druhý den dopoledne po oslavě. Myslela jsem, že stihu stan vyfotit ještě celý až pojedu od koníků, ale lidičkové od stanu byli opět rychlejší. Asi spěchali na další akci.

No a ty dušičky. Letos je nějak prožívám, pálím svíčky a myslím na ty co už tu nejsou. Snad nikdy jsem to neprožívala víc. Možná je to tím zážitkem "z kolejí", který mě donutil zamyslet nad tím jak je život křehký, a že nikdo tady není věčně (a že bych se měla snažit, aby mi pak moji příbuzní až se k nim jednou přidám, neřekli: Tak to ne, ty sis na nás ani nevzpomněla, my tě nechcem ;o))). Možná to bylo Barbarčino psaní o pohřbu, který navštívila a nebo spíš její zamyšlení nad tím kam lidstvo míří. Nevím, prostě letos jsou dušičky pro mě jiné. Každý rok jedeme pár dní před dušičkami na hřbitov jistě, ale letos si den po dušičkách neřeknu, sakra já si ani nevšimla, že včera byly dušičky a já si na nikoho ani nevzdechla. No snad to není jen vyjímka co potvrzuje pravidlo. Začínám usínat, takže pro dnešek (a doufám že ne moc dalších dní) končím.

19. Října: 39. den

2008-10-20T11:26:00.000-07:00

Od toho osudného dopoledne jsem poprvé seděla na koni. Prostě Beruška vybyla a nikdo se k ní nehlásil, tak jsem si řekla, že je asi na čase to zkusit. Nejdřív jsem byla jak přešlá mrazem, ale Berys měla zrovna tak paličatou náladu, že mi nezbylo nic jiného než se s ní poprat, a na štěstí mi nezbýval čas na myšlenky co bylo před třemi týdny. Jedno ilustrační foto, Beruška před pár dny.

18. Října: 38. den - Zima už klepe na dveře

2008-10-18T12:31:00.000-07:00

V pátek jsem si na hodině angličtiny vypůjčila, se zdráhavým souhlasem mého učitele, katalog zahraničních jazykových kurzů. A dnes jsem se zasnila jak krásné by bylo vyrazit na podzim na měsíc na Nový Zéland, zažít měsíc jara, a nebo ještě lépe jaro následované létem a pak se do dalšího jara vrátit k nám... ááááách joooo, to by byla taková krása. A ne jako dneska mrznout jako drozd ve svetru i přes to, že svítí slunce. Jak já se na tu zimu netěším!!! Jenže bohužel i když kurzy a ubytování na Zélandu vyjdou cenově na polovinu proti anglii, letenky jsou drahý, takže letos si tenhle konfort určitě nedopřeji, ale co já vím třeba za rok vyhraju v loterii (blbost nesázím) anebo se mi podaří našetřit a budu moct alespoň na jeden měsíc okusit život u protinožců...

V mamčině pokoji dnes vrcholilo stěhování, od sousedů jsme dostali takovou skládačku skříněk a skříní. Znáte to, je skoro jedno jak na sebe části postavíte, tedy krom spodní, a můžete sestavit v celku co chcete. Mamčině pokoji to fakt prospělo, konečně to tam nevypadá jako skládka nikam jinam se nehodícího nábytku. Zato moje ruce stejné štěstí neměly, au ještě teď mě bolí odjedné z těch větších skříněk. Trochu mi sklouzla cestou po schodech a au. Ale skříňka žije, což je dobře :)

Taky jsem se dnes zase po týdnu byla podívat na koníky, jak jinak, že? Ale když oni jsou tak super a tak super se fotí (občas se snaží pomáhat s nastavením foťáku, ale to už tak super není :o) ). Byla tam jen Ivča a Bára, trochu jsme uklidily halu a klubovnu, postaraly se o maroda, mimochodem dost zkroušeného maroda, protože má dietu. Při její žravosti by totiž buď praskla nebo by jí ty její tři zdravé a jedna nemocná noha nemusely za chvíli unést. Potom holky ostříhaly Berušku ... možno vidět na první fotce. A potom si Bára utužovala s Beruškou přátelský vztah prací ze země zatímco Iva se chopila Bářina foťáku a dělala mi konkurenci, a co hůř snažila se fotit mě :)))

Báře a Berušce to super klapalo. Tady se Beruška učí úklonu...

17. Října: Den 37. - Vítr

2008-10-17T02:59:00.000-07:00

Celý týden se chystám, že vyfotím třešeň na sousedovic zahradě. Její listy se totiž nádherně vybarvily. První problém, ale byl ten, že ta barva je krásně vidět jen přes okno mamčiny ložnice a další, že celý týden bylo tak nějak pod mrakem a světlo na focení pohybujících se lístečků nic moc. Dnes pro změnu vysvitlo slunce, ale vítr byl tak divoký, že zítra už by tam nemusely být listy žádné ... takže vzpomínka na jeden větrný podzimní den...

16. Října: pokračování

2008-10-16T14:17:00.000-07:00

Berte to jako bonus za ty dny co chybí a nebo jak chcete. Tuhle fotku jsem vyfotila zároveň s tím okem co je tu vystavený před pár dny, ale už jsem nějak neměla čas se na ní a pár posledních podívat (fotím do rawu, tak než se tím prokoušu). A dneska už jsem si říkala, že bych měla, mrknout co tam ještě zbylo, aby se mi nehromadil bordel. A říkám na rovinu, že jsem fakt čekala, že "tyhle podvečerní" fotky smažu,že nebudou stát za nic. A jaké překvapení. Takže to je opět Dolča, při podvečerním cvičení. Doktor naordinovat 3x denně chůzi.

16. Října: Den 36.

2008-10-16T13:44:00.000-07:00

Omlouvám se, že vynechávám dny. Opravdu nestíhám fotit každý den, ale snažím se a snad se to v budoucnu zlepší.

Po mojí akci "zachraň zbytek živých rybiček" z minulého víkendu, kdy jsem si bohužel až pozdě všimla ucpaného nasávání filtru a zkažené vody, se moje mamka pro z měnu pustila do výměny části svého nábytku. A takto to vypadá, když se u nás stěhuje a někde musíte nechat nějaké oblečení mimo skříň... vlastně pokud je ve špatně zavřené skříni, vypadá to obdobně jen je tam horší světlo.

Co se rybiček týče, jsou jejich řady prořídlé, ale zatím žijí všechny co jsem našla naživu. Naštěstí mám akvária dvě a tak jsem mohla špatnou vodu nahradit vodou z druhého akvária a z části přidat čerstvou. Dokonce i poslední z pancéřníčků pand, který přežil, a o kterém jsem si myslela, že už se nevzpamatuje, vypadá po pěti denní rekonvalescenci docela k světu.

13. Října: den 33.

2008-10-16T13:22:00.001-07:00

Trochu se spožděním, ale přece dorazila výplata a já vyrazila do města pumpnout bankomat o nějakou tu kačku. A konečně jsem jednou taky nejela autem nýbrž jsem se prošla a vzala na procházku taky svůj foťák. Tohle je nás oprýskaný pivovar. Řekla bych že v tom odrazu vypadá daleko líp než ve skutčnosti, ale už se opravuje tak třeba bude za rok stejná fotka jen s hezčím pivovarem :)

11. Října: den 31.

2008-10-15T00:36:00.000-07:00

10. Října: den 30.

2008-10-10T14:37:00.000-07:00

Hned když jsem se probudila z noční, našla jsem nepotěšující dopis z pojišťovny, kde mi zdělují, že na situaci, kdy jsem si půjčila koně a stala se nešťasná náhoda se moje pojistka "na blbost" nevstahuje. Opravdu mě to naštvalo, tak na co potom dávám pojišťovně prachy. Ještě zkusím podat odvolání a jinak tu pojistku okamžitě zruším! Taky jsem se dnes konečně dostala ke koníkům, Dolča nebyla sice v plné formě, ale snad se bude nadále lepšit. S Luckou jsme taky zvládli vyrazit na lup už trochu posezóních švestek. Nebyli špatný jen na můj vkus trochu měkčí, ale vůbec ne červivý. Nakonec jsem vyrazila do práce. Od prvního už mám naděláno 25 hodin, doufám, že výplata bude stát za to, když pojišťovna stojí za h***o.

9. Října: den 29.

2008-10-09T07:12:00.000-07:00

Dnes jsem vyrazila podívat se na Dolču, ale protože v Nové Pace na hlavní ulici byla zácpa kvůli dopravní nehodě a zbytek města je rozkopaný, vůbec jsem se tam nedostala. Jen po telefonu jsem zjistila, že dnes je naší bojovnici zase hůř. A to už to vypadalo tak dobře. Zatraceně! Noha prý začíná znovu natékat a vypadá to, že to konice začíná vzdávat, nic jí nezajímá, ani seno jí moc neláká... Doufám, že je to jen deprese z dnešního špatného počasí.

Jedna vzpomínka na lepší časy. Já jí nefotila. Je od Jany Morávkové. Mě na ní zrovna Dolča sprchuje špinavou a zatraceně studenou vodou. Tohle jsme byli fotit v době kdy už počasí na plavení odzvonilo, vlastně to bylo letos poslední plavení, tuším posledního srpna, kdy sice slunce svítilo, ale voda byla kvůli předchozím chladným dnům jako led.

A tohle už je moje dnešní fotka. Tohle všechno je náplň mého volného času. A musím přiznat, že tahle knížka už mi přijde zatraceně těžká.

6. Října: den 26. - Jako vždy nestíhám

2008-10-06T11:28:00.000-07:00

Ještě dnes přebírám fotky ze včerejška od koní, k tomu angličtina, která začíná být zatraceně těžká a přesčasy v práci, který jsou zatraceně potřebný protože moje finanční situace je díky novému objektivu značně kritická... no prostě už jste mě určitě prokoukli... ano jsem notorický nestíhač. :) Přidávám jednu ze včerejška. Aneb s úsměvem jde všechno líp :)

5. Října: den 25. - Čtyřlístek a podobné dobré zprávy

2008-10-05T07:01:00.000-07:00

Původně jsem měla v plánu fotit ty listy a taky jsem je fotila. Ale nakonec jsem doma v počítači zjistila, že jsem našla čtyřlístek. Najdete ho taky?

Dolča se těší zvláštní péči. Dostává spoustu dobrůtek...

...že se olizuje až za ušima.

A dokonce jí Ivča zapůjčila svoji speciální Milka čepici :D

4. Října: den 24. - Denny

2008-10-04T10:51:00.000-07:00

Tohle je tatíkův jezevčík. Je to takovej malej hajzlík, ale jinak je v celku milej :)

27. Září: den 17. - večer

2008-09-27T12:44:00.000-07:00

omlouvám se, že používám starší fotky, sice jsou taky ze září, ale jsou starší... opravdu nemám čas ani sílu fotit. Dneska byla Dolča obzvlášť statečná, je naprosto vyrovnaná dokonce se na nemocnou nohu i postaví, a má ohromnou chuť k jídlu. Kdyby se k němu dostala spořádala by snad za den 3 metráky sena. Ještě nemá vyhráno, s hrůzou čekám, že zítra přijdu do stáje a všechen ten pokrok a ta naděje z dneška bude pryč. Doktor říkal že do tří dnů se to může ještě zhoršit a taky není jasné co se stane až potrhané vazy začnou srůstat. Ale hrozně moc doufám, že když se její anděl strážný slitoval a zachránil jí na těch kolejích. (Protože i strojvedoucí říkal, že při nás stáli všichni svatí, že si nemyslel, že by to mohl ubrzdit.) Tak moc doufám, že už při ní bude stát až do konce a zachrání ji úplně. Nejsem sice věřící, ale moc si přeju, aby jí někdo takový opatroval, když tam nejsme, ona si to zaslouží.

27. Září: den 16. a 17.

2008-09-26T20:10:00.000-07:00

Je 5 ráno a já nemůžu spát, stále se mi honí hlavou hrůzné obrazy ze včerejška. Ráno bylo tak krásně a já byla v tak dobré náladě. V dobré náladě jsem vyrážela s jedním členem klubu na dopolední vyjížďku zalitou ranním sluncem. Jenže ani ne 15 minut od odjezdu se moje kobylka zachytila nohou ve starém železničním přejezdu a nemohla ji vyndat. Zavolali jsme sice okamžitě na policii, protože na dráhy jsme neměli číslo, ale bohužel jeden vlak stačil odjet a tak se jen pár minut po té co jsme volali policii, když jsme už tak nějak měli vymyšleno jak jí dostat ven, vynořil z nedaleké zatáčky a troubil na nás jak zběsilý. Když viděl, že neuhýbáme, stále mu stojíme v cestě a máváme jako blázni, tak mu to teprve došlo a začal brzdit. Vypadalo to že to nezvládne a tak jsme s kamarádem museli na poslední chvíli uhnout z kolejí i s druhým koněm. Nic horšího, než to zoufalství a bezmoc jsem nikdy nezažila. Kobylka se zplašila a snažila se vší silou uvolnit, ale nešlo to a upadla. Vlak to nakonec jako zázrakem ubrzdil, tak že ji nepřejel, ale doslova zastavil o ni a způsobil pár odřenin. Trvalo celou věčnost, než z ní couvl. Drželi jsme ji a podpírali, aby se co nejméně namáhala uvězněná noha. Chvílemi byla klidná, ale občas dostala naprostý záchvat hrůzy a paniky. Nedokázali jsme jí udržet v klidu, fakt jsme se snažili, ale nešlo to, a tak se jednou převalila tak, že jsem si myslala že se noha zlomí. To už tam byli hasiči a vymýšleli jak jí osvobodit. Jenomže pořát nebyl veterinář, aby dostala něco na uklidnění. A tak se rozdivočila ještě jednou a nevím jak, protože si mě nesla na krku sebou, ale nějak se jí podařilo nohu vytrhnout. Jeden hasič mi ji pomohl vyvést po třech z kolejiště. Prostě strašný pohled. Pak teprve přijeli veterináři. První přijela mladá slečna, nevím jestli už je dostudovaná, ale pomáhá u jedné paní veterinářky. Dala kobylce uklidňující injekci. Potom náš veterinář a řekl utratit...majitelka omítla (že když tak doma) a zavolala svoji kamaráku co má přepravák na koně. Ta si vzpomněla na jednoho staršího koňskýho doktora, a řekla, že by se poradila ještě s ním. Přijel až večer, naordinoval chlazení, napíchal antibiotika a protibolestivou injekci. Řekl, že na utrácení je času dost. Asi na tu nohu zchromne, ale snad bude žít... na fotce staré asi týden s Lúcou.

Because some people asked me about english version. So shorter description. Yesterdey was the worst day of my life. I cryed all night, but it didn´t help. We went out with horses for a trip and my horse(not my, but I rode her) put her leg into hole in railway cross and she wasn´t able to get it out. We called the police to help us stop trains and were trying to help her out. But one train had left statin before police call, this train didn´t know about us. They managed to stop in last minute before over run her. But she felt and hurt her leg. Itś really bad. She won´t never walk as befor, but she might survive. I´m sorry for mystakes.

25. Září: den 15. - po čem se mi stýzká

2008-09-25T02:36:00.000-07:00

Dnes jsem byla na nehtech, takže nemám moc času na focení. Nehledě na to že je dneska hrozná zima jak venku tak i uvnitř, takže si jdu radši ohřát ruce do škopku na nádobí a tahat foťák se mi vůbec nechce.... no možná večer. Takže jedna vzpomínka na lepší časy.

24. Září: den 14. - "nemám rád podzim!"

2008-09-24T02:36:00.000-07:00

... jak by řekl Mrzout, nebo jak se jmenoval ten malej modrej co neměl rád vůbec nic :). Nicméně dnes se s jeho názorem plně stotožňuji. Chtěla jsem si dnešní depresivní náladu sice trochu vylepšit, ale ke vší smůle jsem si vybrala závěrečný díl Buffy (na kterou již delší dobu nekoukám jen z čistě studijních důvodů poslechu angličtiny, nýbrž jsem se do ní docela zažrala). Bohužel pro mě to zrovna na depresi moc nezabralo (dokonce bych řekla že si nastěhovala do mého bytu i nějakou příbuznou nebo kamarádku podobného ražení), zabili mi totiž nejoblíbenější postavu a ještě k tomu další díly ani nejsou. Asi jsem dnes odsouzena mít špatnou náladu.

21. Září: den 11. - Kukuřice

2008-09-21T12:15:00.001-07:00

Dneska zrušilo místní zemědělské družstvo holkám z klubu pravidelné hody z vařených kukuřic. Právě jsme fotili koníky v ohradě, když se holky s hrůzou v očích zadívali na sousední kukuřičné pole, kde právě projížděla řezačka hrnula rozsekanou hmotu na vedle jedoucí valník. S výkřiky "kradou nám naši kukuřici" se holky nejprve vrhly na záchranu co nejvíce celých klasů na vaření, a po tom s ještě větší vervou popadly barely na vodu a sbírali i to co popadalo na zem... a koníkům to opravdu chutnalo :)

20. Září: den 10. - tiše závidím

2008-09-20T01:42:00.000-07:00

Až se jednou znovu narodím, chtěla bych našim kocourem. Pravidelná strava, teplé bydlo, nikam v tomhle zimnu nemusí a ty knížky angličtiny co má za hlavou taky nemusí ani otevřít ... :)

Omlouvám se za prodlevu, ale poslední dny byli dost nacpaný. V práci noční, upravovat fotky ze svatby a k tomu jezdecký klub...

13. Září: den 3. - svatba

2008-09-17T03:52:00.000-07:00

Dnes se ženil Michal Bílek, brácha mého nevlastního bráchy. Bral si Lucku Ježkovou. Měli moc hezkou svatbu, i když je pravda, že počasí mohlo být trochu méně ledové a větrné, a na fotky taky daleko méně slunečné....

12. září: den 2. - Vzpomínka na Kyju

2008-09-12T22:06:00.000-07:00

Přidávám ještě jednu vzpomínkovou fotku za včerejšek. Byla jsem z toho ještě v šoku a až ráno si to uvědomila. Takže jedna vzpomínková z jara, protože tahle kobylka od včerejška už není.

12. září: den 2 - dnes jsem si všimla, že přišel podzim

2008-09-12T12:50:00.000-07:00

Stále nestíhám. Dneska jsem seděla na koni asi 2,5 hodiny, začínám uznávat, že to opravdu není koníček, ale docela dřina. Dolča (fotku dodám až bude nějaká pěkná) byla plná energie a brzdit jí celou vyjížďku bylo docela vyčerpávající...

Zítra mám jít na svatbu a ještě k tomu ji mám i fotit (jsem strašně nervózní). Už aby bylo zítra večer a doufám, že mi vyjdou nějaké super fotky. Nedoufám, modlím se!

Dnešní fotka je jen takový minutový pokus, původně jsem si plánovala trochu delší čas, ale byla jsem hrubě přerušena zástupem aut hrnoucích se na náš dvůr, kde měla být zkrášlena na nadcházející svatbu. A jelikož moje auto stálo na druhém konci dvora, musela jsem ukončit focení a vyvézt ho ven než bych byla úplně uvězněná a nemohla ke koním...

11. září 2008: den 1.

2008-09-11T11:36:00.000-07:00

Vybrala jsem si tenhle den pro začátek projektu, protože dnes mám narozeniny. A protože už mi paměť neslouží jako kdysi :), ráda bych si o svých příštích narozeninách připomněla co mi život přinesl za celý rok.

Jako obvykle vůbec nestíhám. Původně jsem vyrážela ke koníkům fotit, ale bohužel se nejdřív přihnal déšť a hned v zápětí majitelka koní, moje kamaráka a já musela do sedla. Takže fotka žádná, ale cestou jsemstačila cvaknout jednu růžičku. Mohla by být ostřejší, ale světla bylo pomálu (začínalo pršet) a ještě stále se mi můj nový objektiv těžko drží v klidu. Budu muset do posilovny...